Kultura

Letohrádek Mitrovských hostí výstavu Šťastný život v secesi

Těžiště výstavy Šťastný život

v secesi, která je k vidění do

29. listopadu v Letohrádku

Mitrovských, leží mezi lety 1895

a 1915 – kdy již svět mocnářství

nezadržitelně směřoval ke svému konci a vzniku samostatné

republiky.

Výstava nabídne pohled, jak prožít spokojený a šťastný život díky

zaručeně fungujícím, často humorným, sto let starým radám

a návodům, ale hlavně jak vytvořit

fungující a vkusně zařízenou

domácnost, která, jak dobový tisk

uvádí, nemusí být nutně zařízena

za draho. Poskytne také poučení,

jak trestat dítky, ale také jak servírovat ovoce, jak pěstovat jemný

mrav, jak „vyzrát“ na muže, jak

cvičit doma anebo jak podávat

menší diner s dříšťalkami na talíři.

Návštěvníkům umožní náhled do

secesní domácnosti začátku

minulého století, s kuchyní a dnes

již téměř neznámými přístroji

a pomůckami šetřícími čas při

vaření jídla i praní prádla, salonem určeným pro servírování

kávy a čaje nebo pro četbu duševně obohacující literatury, jídelnou

s velkou slavnostně prostřenou

tabulí a připomínkou servírování

i základní etikety, ložnicí s ručně

vyšívanou výbavou či nočním

prádlem, dětským pokojem

s dobovými hračkami i chlapeckými hrami, ale také fotografickým

ateliérem, kde si můžete pořídit

svoji fotografii v lehce secesní stylizaci.

Originální, nadmíru elegantní

a uhlazené šaty, slunečníky, klobouky, rukavičky, obuv, bižuterie

a jiné zachované „původnosti“

ze soukromých sbírek vytvoří

instalaci na tzv. korzu, které bylo

neoddělitelnou součástí svátečního dne ve městě. A nebudou

chybět také fotografie nebo plakáty, na kterých se doslova

zastavil čas.

Jak připomínají autoři výstavy

(Petr Lukas, Jan Maroušek a sběratelé Vlaďka Dobiášová, Zdena

Mudráková, manželé Pecháčkovi) – záměrem je připomenout

myšlenku šťastného života

a poradit „jak na něj“, nabídnout

nikoliv pohled umělecko-historický, ale nahlédnout do běžných

domácností secesní doby a objevit věci neobyčejně obyčejné,

kořeněné dobovým humorem

a společenskými konvencemi.

Výstava je určena jak pro všechny

romantiky a milovníky starých

časů, tak pro rodiny s dětmi.

U každého dioráma bude krátký

text spojený s tematickou interakcí či jednoduchým úkolem (vyšívání, etiketa u stolu, vážení

mouky, navrhování klobouků,

tvorba šperku atd.).

Nový umělecký styl, spojený s příchodem nastupujícího století

a očekáváním společenských

změn i nových objevů, postupně

poznamenal běžný život a lidskou

činnost takřka ve všech oblastech. Samotný název stylu pochází z latinského slova secession,

tedy doslovně odštěpení. Tento

středoevropský termín charakterizoval odklon od konzervativního

akademického myšlení (nesouhlas s historizující tradicí), zároveň byl reakcí proti průmyslové

civilizaci a jejím výrobkům a volal

po návratu k přírodě a kvalitnímu

řemeslu. Secese, kterou přivítala

Evropa a Spojené státy americké

v roce 1900 jako moderní vizi pro

nové století, se brzy stala životním

stylem a zasáhla do všech oblastí

lidského působení. První náznaky

nového stylu se začaly objevovat

v Evropě a Spojených státech

amerických již po polovině 19. století. Secesní nálada se šířila v rozdílných názvech a v rozličných

vizuálních formách. K nám byl nejblíže Berlín, Mnichov a tehdejší

hlavní město Vídeň. Svébytný

secesní styl si vytvořila i Praha

a stranou rozhodně nezůstalo ani

Brno, kde byla postavena vůbec

první kompletně řešená vila ve

stylu Vídeňské secese na území

Rakouska-Uherska (Reissigova

vila, ulice Hlinky). Charakteristickým znakem secesních uměleckých děl se stala plošná

ornamentálnost vycházející z rozdílných motivů. Čerpala z flóry

i fauny, stoupajícího cigaretového

dýmu, mořských vln, ale i geometrických obrazců uspořádaných v rytmickém opakování nebo

se volně inspirovala asijskou kulturou.

Výstava je přístupná denně kromě pondělí od 10.00 do 16.00,

otevřeno je i 28. 10. Více infor mací je možné získat na webu

www.letohradekbrno.cz.



(rob)

Herec Jan Apolenář oslavil padesáté narozeniny

Poslední srpnový den oslavila

významné životní jubileum

opora hereckého souboru

Městského divadla Brno, herec

Jan Apolenář.

Janovy herecké zkušenosti se

datují již od dětských let, kdy hrál

v dětském filmu Kufr plný nadějí.

Tato zkušenost ho natolik ovlivnila,

že se rozhodl vystudovat herectví.

Po absolvování brněnské JAMU

se rozhodl upsat divadlu Radost,

které v té době pěstovalo hudební

žánr. Zároveň hostoval v Divadle

bratří Mrštíků, odkud posléze

dostal lákavou nabídku, zahrát si

hlavní roli skřítka Puka v připravovaném muzikálu Zdenka Merty

a Stanislava Moši Sny svatojanských nocí. Jan Apolenář souhlasil, a tak se zrodil na dlouhou dobu

fenomén a velká herecká a muzikálová hvězda. Za roli Puka byl

nominován na úplně první Cenu

Thálie. Následoval další úspěšný

titul – vizualizované oratorium

Bastard, který se hrál po tři léta

v MdB i v Národním divadle v Praze. S Janem Apolenářem opět

v hlavní roli. Své herecké a hlavně

pěvecké umění zúročil v pražských inscenacích, v hlavním

městě působil devět let. Objevil se

v muzikálech Dracula, Johanka

z Arku, Krysař, Sweet Charity či

Kleopatra. Rodné město však nikdy zcela neopustil a po těchto zkušenostech kývl znovu na nabídku

Stanislava Moši, aby se vrátil do

svého domovského divadla. Městské divadlo Brno přineslo Janovi

mnoho hereckých rolí, z těch

muzikálových můžeme jmenovat

Buča ze slavného titulu Cikáni

jdou do nebe, Théophila Venota

v Naně, Fagina v muzikálu Oliver!,

Kaifáše v muzikálu Jesus Christ

Superstar, desátníka Apika z Kdyby tisíc klarinetů, Kozlíka z Markéty Lazarové. Nezapomenutelná

je jeho role Macechy v dětském

muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků. V současné době si můžete

vychutnat jeho sytý baryton

v muzikálu Let snů LILI, kde s vel-

Jan Apolenář a Milan Němec v inscenaci Sugar! (Někdo to rád horké)

kým citem pro komediantství

a s velkým gustem ztvárňuje ošklivého trolla Fůriuse.

Janu Apolenářovi se nevyhýbaly

role ani činoherní. Za všechny

uveďme například Matěje Šumbala z Našich furiantů, lorda Williama Sandse z Jindřicha VIII.,

Glova mladšího z Hráčů či Dona

Alfonsa ze hry Kamenný host

aneb Prostopášník.

Jan Apolenář posbíral šest nominací na Cenu Thálie, přičemž za

dvě role se dostal do užší nominace – za roli Puka a posléze za

roli Buča z muzikálu Cikáni jdou

do nebe.

Tvář Jana Apolenáře mohou diváci potkat také na televizních obrazovkách, např. v pohádkách

Princezna se zlatým lukem, To

vánoční šturmování, O ševci

Matějovi a komtesce Julince

a v neposlední řadě v seriálu Četnické humoresky.



(red)

25

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Říjen 2015