Rozhovor
Patrik Holomek: Radost, zdraví a humor. To potřebujeme k životu!
S Patrikem Holomkem jsem se
bavil na etapy, protože pokud
zrovna netrénuje nebo nehraje
mistrovské utkání nejvyšší
krajské fotbalové soutěže
s prvním mužstvem Bosonoh,
nebo s jeho rezervou v nejvyšší
městské soutěži, běhá po hřišti
a trénuje několikrát týdně nejmladší brněnské fotbalové talenty. A pokud se kolem něho
netočí fotbalová drobotina, točí
on sám, pardon, čepuje, a to
sice ve fotbalové pivnici. Tam
se zase kolem něho točí štamgasti a fanoušci, takže je pořád
v jednom kole. První část našeho rozhovoru jsme proto vedli
už na sklonku prázdnin, když
končil jeho fotbalový kemp, který nazval docela příznačně. Fotbalové prázdniny s Patrikem.
Na jeho závěrečnou část si
dokonce v přímém přenosu
České televize pozval děti
z celého Brna. Jmenovala se
Vzhůru za rekordy!
Po sečtení všech bodů byli nejlepší můj brácha Pavel a Petr
Švancara, ale to jen proto, že jsme
si přidali ještě třetí disciplínu. Tou
byla střelba do dálky na přesnost
a v té jsme my „profíci“ přece jen
o dost lepší než děti a ostatní
dospělí, kteří se zapojili. Ale
pokud by se počítaly třeba jenom
ty trefy do tyče, tak by Daniel
Švancara předstihl svého tátu
Petra a celkově by měl být zapsán
v knize rekordů Václav Rozsypal,
který se v časovém limitu trefil
šestkrát do tyče a osmkrát do
břevna. Což je výzva ovšem pro
všechny, aby tento rekord překonávali, ale hlavně překonávali svoje rekordy osobní. A o to nám šlo
především. Trénovat na to můžete
začít hned. Pět a půl metru rovné
plochy najdete třeba hned před
domem a fotbalová tyč má maximálně 12 centimetrů. Tak to zkuste třeba do stromu...
To je docela bombastický název akce pro děti, nemyslíte?
Kde berete motivaci a sílu
věnovat se těm nejmladším?
Baví vás fotbal ještě?
Nemyslím. My jsme skutečně ty
rekordy vytvářeli. Vlastně si je
vytvářel každý z účastníků sám.
Chtěli jsme ukázat, že fotbal není
sport jen těch, kteří jsou přihlášeni
v nějakém klubu, nebo ho hrají
s partou kamarádů před domem.
Fotbalové dovednosti si může
zkoušet každý sám a sám si
vytvořit i svůj vlastní osobní
rekord. Jsem rád, že atmosféra
naší akce chytla i některé z přítomných maminek, které možná
v životě do balonu nekoply, ale už
si svůj osobní „fotbalový“ rekord
vytvořily.
V čem jste tedy na
fotbalovém hřišti soutěžili?
Během jedné minuty se každý
z účastníků musel opakovaně trefovat ze vzdálenosti malého vápna, což je pět a půl metru, do tyče
fotbalové branky. A při druhém
úkolu jsme v další minutě házeli
ze stejné vzdálenosti do břevna
branky. To jsou disciplíny, které
zatím v žádné knize rekordů nejsou, což nám potvrdil i Miroslav
Marek, prezident agentury Dobrý
den z Pelhřimova, která nejrůznější české rekordy eviduje.
Kdo byl nejúspěšnější?
Baví mě ještě víc, protože kolem
fotbalu se u nás točí čím dál tím
víc pěkných děvčat (úsměv). Ale
vážně. Fotbal je pro mě pořád
radost. Když jsme si loni přáli vzájemně s legendárním sportovním
komentátorem Karolem Polákem
k narozeninám – je přesně bez jednoho dne o čtyřicet let starší než
já, řekl mi: poctivá příprava a pokora, úcta k divákovi, to bylo pro mě
vždycky to hlavní. To mi také přinášelo radost, bez které by se
žádná práce neměla dělat. Radost
a zdraví. A taky trochu humoru. To
ti přeju, řekl mi Karol Polák loni
v září. Byla u toho i jeho manželka
Eva, se kterou žil přes padesát let.
Měsíc na to náhle zemřela. Když
jsme mu teď telefonicky přáli k jednaosmdesátým narozeninám
a s obavou se ptali, jak se mu daří,
řekl – jsem zdravý, mám radost
a před týdnem jsem se oženil.
A dodal, že můžeme v Brně říkat,
že musel (úsměv). Takže radost,
zdraví a taky trochu toho humoru,
to potřebujeme k životu!
Jako fotbalista jste poznal
soutěže od základní třídy až
po první ligu. V čem je mezi
Profil
těmi soutěžemi největší
rozdíl?
Hlavně v rychlosti a chytrosti.
Prvoligový fotbalista musí mít
v hlavě při řešení herních situací
tak tři čtyři možnosti, ale v základní třídě to kopneš a hotovo. Tím
samozřejmě nechci snižovat úroveň základní třídy, ale fotbal je
samozřejmě také o množství
možností a kombinací.
Máte spočítáno, kolik jste dal
celkem gólů? A vzpomenete
si na svůj první?
První branku v utkání jsem vstřelil
v šesti letech. Do vlastní branky.
Nějak jsem divně tečoval balon.
Nejraději jsem pak měl ty góly,
které jsem dát chtěl (úsměv). Nikdy jsem ty góly nepočítal, ale pro
potřebu zápisu do knihy rekordů
jsem jich z jednotlivých soutěží
musel doložit kolem dvou set.
Když se ohlížíte za kariérou,
na co nejraději vzpomínáte?
Na bujaré oslavy po vítězství se
Spartou. Sice jsem nastoupil až na
posledních deset minut, ale na ten
kotel pětatřiceti tisíc diváků za
Lužánkami a následný dopolední
„trénink“ se nedá zapomenout.
Fakt ale je, že tolik novinářů a slávy
jako před rokem, když jsem z rukou
prezidenta svazu Pelty a Karola
Poláka dostával certifikát se zapsáním do knihy rekordů, kolem mě
nebylo nikdy. Jsem rád, že u toho
byli i ti moji malí fotbaloví svěřenci
a brácha s tátou. Ale maminka už
tam nebyla.Té vděčím za všechno.
I
Vladimír Koudelka
Foto: archiv SPORTMEDIA
Patrik Holomek se narodil 6. září
1974. V rodných Bosonohách bydlel
a stále bydlí pár metrů od fotbalového hřiště a tak není divu, že mu
učarovala právě kopaná. Pod vlivem
svého táty a staršího bratra Pavla
se objevil už v předškolním věku na
tehdy ještě škvárovém hřišti, kde
vynikal zprvu zejména vysokou
postavou. Jeho první velkou fotbalovou štací bylo družstvo brněnské
Zbrojovky, kam přestoupil jako
dorostenec a ve kterém byl plných
deset let registrován. V první lize
odehrál za Brno 42 utkání a jako
hostující hráč hrál za FK Baník
Havířov, SK Tatran Poštorná, SK
Dynamo České Budějovice, FC
Zlín, FC SYNOT Staré město, FC
Hradec Králové, FC Chomutov a SK
Dolní Kounice. V letech 1996 a 1999
se stal králem střelců ve druhé nejvyšší soutěži. V roce 2003 se
poprvé vrátil do Bosonoh a mužstvu
hrajícímu I. B třídu hned pomohl
k postupu do vyšší soutěže. Tady
se začal rodit jeho pozdější rekord,
ale trvalo ještě dalších deset let,
než se v roce 2013 naplnil. Bylo to
při jeho druhém návratu do rodných
Bosonoh, kdy pomohl nejen A mužstvu k postupu do nejvyšší krajské
soutěže, ale kdy také vstřelil za
místní rezervu svou první branku
v nejnižší fotbalové soutěži. Tak se
stal jediným hráčem v dosavadní
historii naší kopané, který vstřelil
gól ve všech mistrovských soutěžích od základní třídy až po první
ligu. Certifikát agentury Dobrý den,
potvrzující tento fakt, mu předal
v den jeho čtyřicátých narozenin
osobně prezident Fotbalové asociace České republiky Miroslav Pelta. V současné době hraje za A i B
mužstvo FK SK Bosonohy a také za
staré pány Bosonoh (muži nad 40),
trénuje děti a mládež, čepuje pivo
a stále se snaží rozdávat radost.
15
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Říjen 2015