Rozhovor

Patrik Holomek: Radost, zdraví a humor. To potřebujeme k životu!

S Patrikem Holomkem jsem se

bavil na etapy, protože pokud

zrovna netrénuje nebo nehraje

mistrovské utkání nejvyšší

krajské fotbalové soutěže

s prvním mužstvem Bosonoh,

nebo s jeho rezervou v nejvyšší

městské soutěži, běhá po hřišti

a trénuje několikrát týdně nejmladší brněnské fotbalové talenty. A pokud se kolem něho

netočí fotbalová drobotina, točí

on sám, pardon, čepuje, a to

sice ve fotbalové pivnici. Tam

se zase kolem něho točí štamgasti a fanoušci, takže je pořád

v jednom kole. První část našeho rozhovoru jsme proto vedli

už na sklonku prázdnin, když

končil jeho fotbalový kemp, který nazval docela příznačně. Fotbalové prázdniny s Patrikem.

Na jeho závěrečnou část si

dokonce v přímém přenosu

České televize pozval děti

z celého Brna. Jmenovala se

Vzhůru za rekordy!

Po sečtení všech bodů byli nejlepší můj brácha Pavel a Petr

Švancara, ale to jen proto, že jsme

si přidali ještě třetí disciplínu. Tou

byla střelba do dálky na přesnost

a v té jsme my „profíci“ přece jen

o dost lepší než děti a ostatní

dospělí, kteří se zapojili. Ale

pokud by se počítaly třeba jenom

ty trefy do tyče, tak by Daniel

Švancara předstihl svého tátu

Petra a celkově by měl být zapsán

v knize rekordů Václav Rozsypal,

který se v časovém limitu trefil

šestkrát do tyče a osmkrát do

břevna. Což je výzva ovšem pro

všechny, aby tento rekord překonávali, ale hlavně překonávali svoje rekordy osobní. A o to nám šlo

především. Trénovat na to můžete

začít hned. Pět a půl metru rovné

plochy najdete třeba hned před

domem a fotbalová tyč má maximálně 12 centimetrů. Tak to zkuste třeba do stromu...

To je docela bombastický název akce pro děti, nemyslíte?

Kde berete motivaci a sílu

věnovat se těm nejmladším?

Baví vás fotbal ještě?

Nemyslím. My jsme skutečně ty

rekordy vytvářeli. Vlastně si je

vytvářel každý z účastníků sám.

Chtěli jsme ukázat, že fotbal není

sport jen těch, kteří jsou přihlášeni

v nějakém klubu, nebo ho hrají

s partou kamarádů před domem.

Fotbalové dovednosti si může

zkoušet každý sám a sám si

vytvořit i svůj vlastní osobní

rekord. Jsem rád, že atmosféra

naší akce chytla i některé z přítomných maminek, které možná

v životě do balonu nekoply, ale už

si svůj osobní „fotbalový“ rekord

vytvořily.

V čem jste tedy na

fotbalovém hřišti soutěžili?

Během jedné minuty se každý

z účastníků musel opakovaně trefovat ze vzdálenosti malého vápna, což je pět a půl metru, do tyče

fotbalové branky. A při druhém

úkolu jsme v další minutě házeli

ze stejné vzdálenosti do břevna

branky. To jsou disciplíny, které

zatím v žádné knize rekordů nejsou, což nám potvrdil i Miroslav

Marek, prezident agentury Dobrý

den z Pelhřimova, která nejrůznější české rekordy eviduje.

Kdo byl nejúspěšnější?

Baví mě ještě víc, protože kolem

fotbalu se u nás točí čím dál tím

víc pěkných děvčat (úsměv). Ale

vážně. Fotbal je pro mě pořád

radost. Když jsme si loni přáli vzájemně s legendárním sportovním

komentátorem Karolem Polákem

k narozeninám – je přesně bez jednoho dne o čtyřicet let starší než

já, řekl mi: poctivá příprava a pokora, úcta k divákovi, to bylo pro mě

vždycky to hlavní. To mi také přinášelo radost, bez které by se

žádná práce neměla dělat. Radost

a zdraví. A taky trochu humoru. To

ti přeju, řekl mi Karol Polák loni

v září. Byla u toho i jeho manželka

Eva, se kterou žil přes padesát let.

Měsíc na to náhle zemřela. Když

jsme mu teď telefonicky přáli k jednaosmdesátým narozeninám

a s obavou se ptali, jak se mu daří,

řekl – jsem zdravý, mám radost

a před týdnem jsem se oženil.

A dodal, že můžeme v Brně říkat,

že musel (úsměv). Takže radost,

zdraví a taky trochu toho humoru,

to potřebujeme k životu!

Jako fotbalista jste poznal

soutěže od základní třídy až

po první ligu. V čem je mezi

Profil

těmi soutěžemi největší

rozdíl?

Hlavně v rychlosti a chytrosti.

Prvoligový fotbalista musí mít

v hlavě při řešení herních situací

tak tři čtyři možnosti, ale v základní třídě to kopneš a hotovo. Tím

samozřejmě nechci snižovat úroveň základní třídy, ale fotbal je

samozřejmě také o množství

možností a kombinací.

Máte spočítáno, kolik jste dal

celkem gólů? A vzpomenete

si na svůj první?

První branku v utkání jsem vstřelil

v šesti letech. Do vlastní branky.

Nějak jsem divně tečoval balon.

Nejraději jsem pak měl ty góly,

které jsem dát chtěl (úsměv). Nikdy jsem ty góly nepočítal, ale pro

potřebu zápisu do knihy rekordů

jsem jich z jednotlivých soutěží

musel doložit kolem dvou set.

Když se ohlížíte za kariérou,

na co nejraději vzpomínáte?

Na bujaré oslavy po vítězství se

Spartou. Sice jsem nastoupil až na

posledních deset minut, ale na ten

kotel pětatřiceti tisíc diváků za

Lužánkami a následný dopolední

„trénink“ se nedá zapomenout.

Fakt ale je, že tolik novinářů a slávy

jako před rokem, když jsem z rukou

prezidenta svazu Pelty a Karola

Poláka dostával certifikát se zapsáním do knihy rekordů, kolem mě

nebylo nikdy. Jsem rád, že u toho

byli i ti moji malí fotbaloví svěřenci

a brácha s tátou. Ale maminka už

tam nebyla.Té vděčím za všechno.



Vladimír Koudelka

Foto: archiv SPORTMEDIA

Patrik Holomek se narodil 6. září

1974. V rodných Bosonohách bydlel

a stále bydlí pár metrů od fotbalového hřiště a tak není divu, že mu

učarovala právě kopaná. Pod vlivem

svého táty a staršího bratra Pavla

se objevil už v předškolním věku na

tehdy ještě škvárovém hřišti, kde

vynikal zprvu zejména vysokou

postavou. Jeho první velkou fotbalovou štací bylo družstvo brněnské

Zbrojovky, kam přestoupil jako

dorostenec a ve kterém byl plných

deset let registrován. V první lize

odehrál za Brno 42 utkání a jako

hostující hráč hrál za FK Baník

Havířov, SK Tatran Poštorná, SK

Dynamo České Budějovice, FC

Zlín, FC SYNOT Staré město, FC

Hradec Králové, FC Chomutov a SK

Dolní Kounice. V letech 1996 a 1999

se stal králem střelců ve druhé nejvyšší soutěži. V roce 2003 se

poprvé vrátil do Bosonoh a mužstvu

hrajícímu I. B třídu hned pomohl

k postupu do vyšší soutěže. Tady

se začal rodit jeho pozdější rekord,

ale trvalo ještě dalších deset let,

než se v roce 2013 naplnil. Bylo to

při jeho druhém návratu do rodných

Bosonoh, kdy pomohl nejen A mužstvu k postupu do nejvyšší krajské

soutěže, ale kdy také vstřelil za

místní rezervu svou první branku

v nejnižší fotbalové soutěži. Tak se

stal jediným hráčem v dosavadní

historii naší kopané, který vstřelil

gól ve všech mistrovských soutěžích od základní třídy až po první

ligu. Certifikát agentury Dobrý den,

potvrzující tento fakt, mu předal

v den jeho čtyřicátých narozenin

osobně prezident Fotbalové asociace České republiky Miroslav Pelta. V současné době hraje za A i B

mužstvo FK SK Bosonohy a také za

staré pány Bosonoh (muži nad 40),

trénuje děti a mládež, čepuje pivo

a stále se snaží rozdávat radost.

15

ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Říjen 2015