Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: U SEDMI ŠVÁBŮ

Největším zážitkem v době mého středoškolského studia byly páteční tajné výpravy

do brněnského podzemí. Každý pátek

večer jsme se s kamarády sešli na České

pod hodinami a vydali se do města hledat

podzemní prostory.

Myslím, že za tuhle zálibu vděčím knize

Brněnské podzemí od Aleše Svobody, kterou

jsem si kdysi koupil a která mě nadchla natolik, že se výpravy do podzemí staly po celé

dva roky každotýdenním rituálem a součástí

života. Díky tomu jsme poznávali Brno doslova od jeho základů. Vzpomínám si na vůbec

první takovou výpravu, která vedla do rozsáhlého podzemního labyrintu, ukrytého pod

Pekařskou 80. V té době stával ve dvorním

traktu tohoto domu ještě objekt někdejšího

pivovaru, ze kterého se dalo litinovým schodištěm sestoupit do jeho sklepení. Sklepy

pivovaru pak byly napojeny na starší podzemní labyrint s mohutnými prostorami. Byli

jsme tehdy vybaveni snad jen jednou nebo

dvěma baterkami a za jejich svitu se před

námi objevovaly velkorysé prostory vytesané

ve špilberském skalním masivu, malý prostor

vytesaný celý ve skále, který zarůstal krápníky

nebo cihlové, téměř již neprůchozí schodiště,

vedoucí do podzemí pod sousedním domem.

Když nám baterky pomalu docházely, vydali

jsme se stejnou cestou zpátky na povrch. Ve

všech z nás, co jsme tam tehdy byli, zanechala tahle výprava skutečně silný dojem.

Bylo to možná i tím, že člověk zde mnohem

lépe dokázal cítit a uvědomovat si historii

místa. Na tomto území na Starém Brně se

totiž už od 13. století rozkládala komenda

johanitů, jednoho ze středověkých rytířských

řádů. Strategická poloha na úpatí špilberského kopce, v místech kudy obchodníci z jihu

Moravy a Rakouska mířili do Brna, umožňovala johanitům vystavět zde jednak kostel

svatého Jana Křtitele, ale také špitál svatého

Ducha a hřbitov. Teprve během švédského

obléhání Brna v roce 1645 byla komenda zničena a celý areál po třicetileté válce výrazně

přeměněn. Místo s tak silnou pamětí nás tehdy opravdu zasáhlo a chtěli jsme poznávat

další a další místa. A Pekařská ulice a vůbec

celé Staré Brno toho dokázaly nabídnout

hodně.

Jedním z míst, kam už se člověk nebude

moci nikdy podívat, protože dům i jeho podzemí byly v roce 2006 nevratně zničeny, byl

Dům U Sedmi Švábů. Jednalo se o rozsáhlý

pavlačový dům na Kopečné 37, jehož výjimečná atmosféra jen podtrhovala starobrněnský kolorit, díky kterému se zde člověk

cítil jako ve Foglarových Stínadlech. Když jste

otevřeli nenápadnou branku na konci plotu

z vlnitého plechu, tak jste se ocitli uprostřed

velikého dvora zarostlého bujnou vegetací

a obklopovaly vás pavlače jednoho z největších a nejstarších pavlačových domů ve městě. Na místě sedmi zbořených chudinských

domků tehdy začal v 18. století vyrůstat Schellenberský dům, kterému se ale záhy začalo

říkat U Sedmi Švábů, na počest původních

obyvatel z německého Švábska. V roce 1749

zakoupila dům od advokáta Karla Schellenberga ovdovělá hraběnka Alžběta Waldorfová, aby v něm provizorně zařídila klášterní

špitál, provozovaný řádem alžbětinek. Dům

byl ale k tomuto účelu nevhodný, a tak zakoupila hraběnka Waldorfová pro alžbětinky louku u řeky Svratky pod Červeným kopcem,

aby právě zde vznikla nová klášterní budova

s nemocnicí. Klášter alžbětinek byl pak skutečně v letech 1751–1754 vystavěn a alžbětinky se mohly z Kopečné ulice přemístit na

nové místo, kde pečují o nemocné, staré

a opuštěné lidi dodnes.

Opuštěný Dům U Sedmi Švábů na Kopečné ulici našel vzápětí nové využití. Brněnský

fyzikus Karel Linz zřídil v domě školu pro

lazebníky a porodní báby. Pod prvním dvorem

domu se až do jeho likvidace v roce 2006

nacházelo barokní podzemí, které Karel Linz

využíval v 18. století jako márnici k přechovávání mrtvol. Součástí podzemních prostor

byla i ledárna, která dokázala zajistit stabilní

teplotu potřebnou k přechovávání nebožtíků,

na kterých se pak Linzovi žáci učili trhat

a spravovat zuby nebo napravovat zlomeniny

končetin, které byly nebožtíkům pro tento

účel záměrně lámány. Linzova nemocnice

a škola zde setrvala do roku 1784, kdy byl

dům prodán a přebudován na rozsáhlý obytný dům. Rostoucí počet obyvatel města na

konci 18. a v 19. století si totiž vyžadoval stavbu

nebo přestavbu objektů potřebných k byd-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2020

lení, a Dům U Sedmi Švábů představoval

jeden z nejvýraznějších. Na konci 19. století

zde žilo 650 lidí ve 120 bytech. Povětšinou malých, jednopokojových, s toaletou

na pavlači a studnou pro vodu ve dvoře, ve

kterých se tísnilo mnohdy pět až šest osob,

zaměstnaných v některé z dělnických profesí,

potřebných pro četné industriální provozy.

Dobře si uvědomovali vlastní svébytnost

a vztah k tomuto domu. Ještě v meziválečném období se obyvatelé domu nazývali

Republika Sedmi Švábů a pořádali zde vlastní

hody a další akce.

Mezi dvěma dvory pavlačového domu stával do roku 1958 ještě příčný trakt, který dvory

od sebe odděloval. Právě v něm se nacházel

pověstný hostinec U Sedmi Švábů, který byl

vyhlášený levnými a chutnými jídly.

Jedna z městských legend praví, že právě

tento hostinec dal název celému domu. Zdejší hostinský nechal pro pobavení svých hostů

na zeď zavěsit skříňku, jejíž vnitřní stěnu tvořilo zrcadlo. Na skříňku pak dal vymalovat

šest typických Švábů s kopím na ramenou,

známých ze starých německých báchorek.

Každý nový příchozí se pak obvykle dotazoval, proč je na skříňce vymalováno jen šest

Švábů, když hostinec nese název U Sedmi

Švábů a dožadoval se vysvětlení. V takové

situaci měl pak nový host k pobavení celé

společnosti otevřít skříňku a v zrcadle spatřit

sebe jako onoho sedmého Švába. I z tohoto

důvodu byl hostinec mezi Brňany oblíbený

a často do něj obyvatelé města vodili své

známé a přátele, kteří se stávali terčem tohoto

žertu. Kromě této legendy se k domu vztahovala také pověst o Bílé paní, která se tu

měla zjevovat.

Pro všechny legendy a pověsti však nastal

definitivní konec v roce 2006. V devadesátých letech 20. století totiž přešel dům do

vlastnictví Rakušana Gerharda Hudecka, který

se rozhodl na jeho místě vystavět moderní

bytový dům, což znamenalo zničení posledních zbytků historie nevšedního místa nad

zemí i pod ní. Přestože již na místě nestál

objekt hostince U Sedmi Švábů, ale jen mladší

přístavby, dvůr se vzrostlými stromy i zvláštní

obyvatelé desítek pavlačových bytů naplňovali prostor neopakovatelným dojmem. Těsně

před jeho likvidací se na místě konalo několik

protestů za zachování jedinečného genia loci

a za záchranu historické stavby. Všechny protesty však byly marné. S likvidací domu

postupně zmizel i jeho název, a tak je pojmenování Sedm Švábů známé už jen máloMichal Doležel ■

komu.