Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: U SEDMI ŠVÁBŮ
Největším zážitkem v době mého středoškolského studia byly páteční tajné výpravy
do brněnského podzemí. Každý pátek
večer jsme se s kamarády sešli na České
pod hodinami a vydali se do města hledat
podzemní prostory.
Myslím, že za tuhle zálibu vděčím knize
Brněnské podzemí od Aleše Svobody, kterou
jsem si kdysi koupil a která mě nadchla natolik, že se výpravy do podzemí staly po celé
dva roky každotýdenním rituálem a součástí
života. Díky tomu jsme poznávali Brno doslova od jeho základů. Vzpomínám si na vůbec
první takovou výpravu, která vedla do rozsáhlého podzemního labyrintu, ukrytého pod
Pekařskou 80. V té době stával ve dvorním
traktu tohoto domu ještě objekt někdejšího
pivovaru, ze kterého se dalo litinovým schodištěm sestoupit do jeho sklepení. Sklepy
pivovaru pak byly napojeny na starší podzemní labyrint s mohutnými prostorami. Byli
jsme tehdy vybaveni snad jen jednou nebo
dvěma baterkami a za jejich svitu se před
námi objevovaly velkorysé prostory vytesané
ve špilberském skalním masivu, malý prostor
vytesaný celý ve skále, který zarůstal krápníky
nebo cihlové, téměř již neprůchozí schodiště,
vedoucí do podzemí pod sousedním domem.
Když nám baterky pomalu docházely, vydali
jsme se stejnou cestou zpátky na povrch. Ve
všech z nás, co jsme tam tehdy byli, zanechala tahle výprava skutečně silný dojem.
Bylo to možná i tím, že člověk zde mnohem
lépe dokázal cítit a uvědomovat si historii
místa. Na tomto území na Starém Brně se
totiž už od 13. století rozkládala komenda
johanitů, jednoho ze středověkých rytířských
řádů. Strategická poloha na úpatí špilberského kopce, v místech kudy obchodníci z jihu
Moravy a Rakouska mířili do Brna, umožňovala johanitům vystavět zde jednak kostel
svatého Jana Křtitele, ale také špitál svatého
Ducha a hřbitov. Teprve během švédského
obléhání Brna v roce 1645 byla komenda zničena a celý areál po třicetileté válce výrazně
přeměněn. Místo s tak silnou pamětí nás tehdy opravdu zasáhlo a chtěli jsme poznávat
další a další místa. A Pekařská ulice a vůbec
celé Staré Brno toho dokázaly nabídnout
hodně.
Jedním z míst, kam už se člověk nebude
moci nikdy podívat, protože dům i jeho podzemí byly v roce 2006 nevratně zničeny, byl
Dům U Sedmi Švábů. Jednalo se o rozsáhlý
pavlačový dům na Kopečné 37, jehož výjimečná atmosféra jen podtrhovala starobrněnský kolorit, díky kterému se zde člověk
cítil jako ve Foglarových Stínadlech. Když jste
otevřeli nenápadnou branku na konci plotu
z vlnitého plechu, tak jste se ocitli uprostřed
velikého dvora zarostlého bujnou vegetací
a obklopovaly vás pavlače jednoho z největších a nejstarších pavlačových domů ve městě. Na místě sedmi zbořených chudinských
domků tehdy začal v 18. století vyrůstat Schellenberský dům, kterému se ale záhy začalo
říkat U Sedmi Švábů, na počest původních
obyvatel z německého Švábska. V roce 1749
zakoupila dům od advokáta Karla Schellenberga ovdovělá hraběnka Alžběta Waldorfová, aby v něm provizorně zařídila klášterní
špitál, provozovaný řádem alžbětinek. Dům
byl ale k tomuto účelu nevhodný, a tak zakoupila hraběnka Waldorfová pro alžbětinky louku u řeky Svratky pod Červeným kopcem,
aby právě zde vznikla nová klášterní budova
s nemocnicí. Klášter alžbětinek byl pak skutečně v letech 1751–1754 vystavěn a alžbětinky se mohly z Kopečné ulice přemístit na
nové místo, kde pečují o nemocné, staré
a opuštěné lidi dodnes.
Opuštěný Dům U Sedmi Švábů na Kopečné ulici našel vzápětí nové využití. Brněnský
fyzikus Karel Linz zřídil v domě školu pro
lazebníky a porodní báby. Pod prvním dvorem
domu se až do jeho likvidace v roce 2006
nacházelo barokní podzemí, které Karel Linz
využíval v 18. století jako márnici k přechovávání mrtvol. Součástí podzemních prostor
byla i ledárna, která dokázala zajistit stabilní
teplotu potřebnou k přechovávání nebožtíků,
na kterých se pak Linzovi žáci učili trhat
a spravovat zuby nebo napravovat zlomeniny
končetin, které byly nebožtíkům pro tento
účel záměrně lámány. Linzova nemocnice
a škola zde setrvala do roku 1784, kdy byl
dům prodán a přebudován na rozsáhlý obytný dům. Rostoucí počet obyvatel města na
konci 18. a v 19. století si totiž vyžadoval stavbu
nebo přestavbu objektů potřebných k byd-
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2020
lení, a Dům U Sedmi Švábů představoval
jeden z nejvýraznějších. Na konci 19. století
zde žilo 650 lidí ve 120 bytech. Povětšinou malých, jednopokojových, s toaletou
na pavlači a studnou pro vodu ve dvoře, ve
kterých se tísnilo mnohdy pět až šest osob,
zaměstnaných v některé z dělnických profesí,
potřebných pro četné industriální provozy.
Dobře si uvědomovali vlastní svébytnost
a vztah k tomuto domu. Ještě v meziválečném období se obyvatelé domu nazývali
Republika Sedmi Švábů a pořádali zde vlastní
hody a další akce.
Mezi dvěma dvory pavlačového domu stával do roku 1958 ještě příčný trakt, který dvory
od sebe odděloval. Právě v něm se nacházel
pověstný hostinec U Sedmi Švábů, který byl
vyhlášený levnými a chutnými jídly.
Jedna z městských legend praví, že právě
tento hostinec dal název celému domu. Zdejší hostinský nechal pro pobavení svých hostů
na zeď zavěsit skříňku, jejíž vnitřní stěnu tvořilo zrcadlo. Na skříňku pak dal vymalovat
šest typických Švábů s kopím na ramenou,
známých ze starých německých báchorek.
Každý nový příchozí se pak obvykle dotazoval, proč je na skříňce vymalováno jen šest
Švábů, když hostinec nese název U Sedmi
Švábů a dožadoval se vysvětlení. V takové
situaci měl pak nový host k pobavení celé
společnosti otevřít skříňku a v zrcadle spatřit
sebe jako onoho sedmého Švába. I z tohoto
důvodu byl hostinec mezi Brňany oblíbený
a často do něj obyvatelé města vodili své
známé a přátele, kteří se stávali terčem tohoto
žertu. Kromě této legendy se k domu vztahovala také pověst o Bílé paní, která se tu
měla zjevovat.
Pro všechny legendy a pověsti však nastal
definitivní konec v roce 2006. V devadesátých letech 20. století totiž přešel dům do
vlastnictví Rakušana Gerharda Hudecka, který
se rozhodl na jeho místě vystavět moderní
bytový dům, což znamenalo zničení posledních zbytků historie nevšedního místa nad
zemí i pod ní. Přestože již na místě nestál
objekt hostince U Sedmi Švábů, ale jen mladší
přístavby, dvůr se vzrostlými stromy i zvláštní
obyvatelé desítek pavlačových bytů naplňovali prostor neopakovatelným dojmem. Těsně
před jeho likvidací se na místě konalo několik
protestů za zachování jedinečného genia loci
a za záchranu historické stavby. Všechny protesty však byly marné. S likvidací domu
postupně zmizel i jeho název, a tak je pojmenování Sedm Švábů známé už jen máloMichal Doležel ■
komu.