Zpravodaj Brno-střed

Zpravodaj MČ Brno-střed

Strana 14

Rozhovor / Historie
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2026
„Ocitla jsem se pod vodním dělem aslz-
ným plynem. Vjednu chvíli se mi podařilo
utéci, když mě jeden policajt chytil zaruku
achtěl mě nacpat doantonu, vysmekla
jsem se, ale ta hrůza ve mně zůstala
nadlouho.“
Zora Janovcová přišla nasvět vroce 1949
vBrně. Vystudovala střední všeobecně vzdě
-
lávací školu, nakteré maturovala vroce 1968.
Brzy nato vpadla doČeskoslovenska vojska
Varšavské smlouvy. Pamětnice se zrovna
spartou kamarádů vracela zputování vTat
-
rách: „Cestou domů stopem jsme viděli kolony
vojáků, ale nic nás nenapadlo. Doma jsem šla
spát aráno, ještě zašera, mě vzbudily pře
-
lety letadel. Tak jsem si pustila dráťák (rozhlas
podrátě) aještě dnes, když slyším ty staré
záznamy, mám slzy vočích.“
Srpnová invaze Sovětů ajejich spojenců
byla smrtelnou ranou těžce dobývané suve
-
renitě asvobodě. Rok povpádu vojsk už
bylo všechno jinak. Vcelé zemi se navýročí
okupace sešli lidé, aby dali průchod odmí
-
tavým postojům vůči sovětskému diktátu.
VBrně tyto protesty vyvrcholily nanáměstí
Svobody, Moravském náměstí anaZelném
trhu. Zora Janovcová se toho zúčastnila. Byla
jen odva roky starší než Danuše Muzikářová,
kterou zde smrtelně zasáhla kulka zpistole –
snejvětší pravděpodobností ji zabil milicionář
nebo příslušník SNB. Vojáci, kteří zde také za
-
sahovali, měli jen samopaly. Kulka se během
několika dnů záhadně ztratila. Více nawebu:
www.pametnaroda.cz.
Markéta Koubková
■
PAMĚŤ NÁRODA: ZORA JANOVCOVÁ
zlatou minci. Najednou se mi rozsvítilo, začaly
se mi skládat jednotlivé scény aobrazy. Člo
-
věk si prostě jen někdy musí všimnout toho,
co má přímo před sebou.
Jak se vám najevišti
spolupracuje? Vztah rodičů
adětí bývá někdy napjatý.
Podle mě není žádný problém. Vpřipomín-
kách knim jako režisér bývám spíš mírný, ob-
čas jen lehce ironický. Kromě synů tam hrají
imoji blízcí přátelé, například Luděk Horáček
nebo můj šofér Norbert Komínek, okterém
synové říkají, že je nejlepší herec mezi řidiči
anejlepší řidič mezi herci. AVladimír, spou
-
kazem nato, že tam mám spoustu kamarádů,
prosadil ijednoho svého – aukázalo se, že
Míra Vochta je opravdu talentovaný.
Ivaše dvě nejstarší dcery
zpředchozích vztahů, Kamila
aAnna, se věnují divadlu. Takže
jen ta nejmladší zatím otéto
cestě neuvažuje?
Jednu dobu chtěla být herečkou, ale je to
chytrá holka, takže si uvědomila, že to není
zrovna jednoduchá cesta, amá teď jiné plány.
Koneckonců, hrát může vždycky – jiskru pro
to rozhodně má.
Už jste se zabydleli vBílém domě?
Podrobili jsme ten kdysi komunistický palác
důkladnému exorcismu, aby ten „kolektivizu
-
jící“ komunistický duch pomalu ustoupil adal
přednost našemu snažení. Takže teď už se
nám tam hraje moc dobře.
Jaká bude nastávající sezóna
2026/27?
Úspěšná, jak jinak? Rád bych se vní vrá-
til kjednomu ze svých dřívějších projektů
– představení Chicago Snakes, které jsem
kdysi vytvořil se souborem Filarmonica
Clown. Tehdy jsme se věnovali klauniádě
aautorskému divadlu, aprávě tuto zku
-
šenost bych chtěl znovu oživit. Tentokrát
společně snaším Jendou, jeho spolužáky
apřáteli – tedy smladými lidmi, kteří by se
aktivně zapojili nejen jako interpreti, ale
idotvorby scénografie, kostýmů adalších
složek inscenace. Byla by to pro mě radost
ivýzva připravit takový projekt znovu, tento
-
krát pro ně apředevším snimi.
Vloni napodzim vás odvezla
sanitka zdivadla… Naco jste vtu
chvíli myslel?
Necítil jsem se být ohrožen, ani mne nena-
padlo, že by to mohlo být něco třeba iváž-
nějšího. Celkem jsem to prožil súsměvem.
Ještě před operací jsem si napolohoval po
-
stel apovolal si nejstaršího syna, abych mu
řekl: „Vladimírku, všechno natomto světě je
vratké, aproto ti dědictvím věnuji Norberta,
aby ti věrně sloužil. Nic mu neplať, je před
-
placen napět let.“ Nutno dodat, že Norbert
to posléze odmítl atvrdí, že jde jen oroky dva.
Nebál jste se, že budete muset
skončit sdivadlem?
Tak jednou to skončit musí, jasně, že vás to
napadne. Ale zatím to není aktuální.
Žije se vám vBrně jinak poté, co
jste se letos stal jeho čestným
občanem?
Milan Uhde, který tento cenný titul získal
současně se mnou, tvrdí, že takových je
kromě nás zatím pouze třicet devět. Je to
krásné avelmi si toho vážím. Chvíli jsem si
sice myslel, že tím pádem mi budou šaliny dá
-
vat přednost, ale není to tak. Pozor si pořád
musím dávat sám.
Brno mělo mnoho výrazných
osobností vnejrůznějších
oblastech, ale většina počase
zamířila doPrahy. Vy jste zůstal,
proč?
Jsem kluk zvesnice auž být veZlíně, tehdy
dokonce Gottwaldově, pro mne bylo zážitkem.
Potom vBrně to bylo úplně opojné. Kdysi jsem
to shrnul donějakého divadelního programu:
Narodil jsem se veVizovicích. Kdybych se
narodil vPaříži, Londýně nebo Praze, byly by
Paříž, Londýn nebo Praha mými Vizovicemi.
Málokdo si může dovolit žít tam, kde opravdu
chce – amne to zBrna nikdy nelákalo, mně
se tady líbilo alíbí. Nikdy mi navíc nepřipadalo,
že doPrahy je nějak daleko.
Před námi je čas prázdnin, jak
vypadá dovolená vevašem
podání?
Já jsem nejradši doma, vOlšanech je
vždycky co dělat alidi tam spíš jezdí zanámi,
než abychom my museli zalidmi. Už jsem
prožil vletadle nebo vautě nacestách tolik
hodin, že mne to ani moc neláká, trošku mne
iznechucuje dlouhé čekání vefrontách apo
-
divné prohlížení naletištích. Avnaší zemi
najdete ikus jižní Francie, lombardských
rovin nebo toskánských vinic, takže se mi
nechce někam daleko vyrážet. Nacestovalý
jsem dost.
Jiřina Veselá
■
Foto: Archiv DBP
Zpravodaj Brno-střed