Linie designu v meziválečném Brně
Architekt Jan Víšek (1890–1966) byl v kontextu brněnské i československé meziválečné architektury osobností značně solitérní.
Historie
Architekt Jan Víšek (1890–1966) byl vkon-
textu brněnské i československé mezi-
válečné architektury osobností značně
solitérní.
Jako jeden zprvních projektoval vinten
-
cích puristické estetiky, například v Brně
Husův sbor Církve československé husitské
(1926–1928, Botanická 1) – první radikálně
moderní sakrální stavba vČeskoslovensku
sprincipy Nové věcnosti nebo rodinný dům
pro Josefa Kudelu (1926–1927, Klácelova 10)
– „revoluční“ estetika prvního kvadratického
domu veměstě. Současně byl Jan Víšek iau
-
torem nevšedně řešeného interiéru cukrárny
Bohumila Kolbaby (1937–1938, Kounicova 11)
obohaceného řadou vlastností, které změk
-
čily jeho strohost až nahranici architektonické
poezie, nejmladšího článku architektonicky
jedinečného souboru kavárensko-cukráren
-
ských staveb sledovaného období.
Architekt proslul výjimečnou homogenitou
tvorby, která vycházela najedné straně zdů
-
sledného promýšlení aktuálních problémů ar-
chitektury, nastraně druhé odstupem aumě-
řeností danými důvěrou vklasické principy
umění stavby, vníž měl kořeny jeho „klasi
-
cismus“. To vše bylo skloubeno puristickou
estetikou, jejíž základ lze nalézt především
vevídeňské variantě moderny, kekteré měl
Víšek osobní vztah prostřednictvím přátelství
sAdolfem Loosem (1870–1933).
Loos poznal rovněž další reprezentanty br
-
něnské architektonické adesignérské scény,
vedle jmenovaného Víška knim patřili Ernst
Wiesner, Jan Vaněk, Jaroslav Grunt, Bohuslav
Fuchs či Emil Králík. Jejich setkání probíhala
vhotelu Plzeňský dvůr (dnes hotel Jacob,
Jakubské náměstí 7), vkavárně brněnského
hotelu Slavia inadalších místech. Byť Loosovy
sice časté, však velmi letmé návštěvy Brna
přece znamenaly značnou morální aideovou
podporu místní moderně smýšlející architek
-
tonické komunity. Jeho gloriola, když vystu-
poval coby „prvý nádherný bojovník proti
všemu zdobivému afalešnému, proti všem
příkrasám azbytečnostem vlidském obydlí“,
musela být pro zúčastněné přímo fascinu
-
jící. Mladí architekti Loose navštěvovali též
veVídni. „Jednotlivé kusy nábytku považuje
zainstalační předměty, sám jich nekreslí. Jedi
-
nou židli kreslil. Ukazuje ji vesvém vídeňském
bytě jako špatný příklad“, uvedl vroce 1931
Víšek vrecenzi architektovy monografie, zníž
je patrné, že si jeho byt prohlédl osobně. Kon
-
takty sAdolfem Loosem měly navýše citované
osobnosti, ale inadalší představitele ahyba
-
tele architektonické scény (mj. Otto Eisler, Jo-
sef Polášek, Jindřich Kumpošt) zřejmý tvůrčí
vliv. Nejzřetelněji se tato skutečnost projevila
veformách jejich stavebního aparátu, ato
zvláště uWiesnera aVíška. Nejinak tomu bylo
uobou vkoncepci apojetí vlastní interiérové
tvorby idesignérských počinů.
Vpřípadě Jana Víška šlo především onej
-
významnější architektovu brněnskou stavbu,
ato Šilhanovo sanatorium (1929–1935, Ve
-
veří 127), postavené vedvou etapách. Víšek
vněm usiloval ovytvoření nejen účelného,
ale zároveň ipřívětivého prostředí jako orga
-
nické složky stavebního programu. Lze připo-
menout mimo jiné terasu, kní přilehlou archi-
tektonicky upravenou zahradu, podíl zeleně
navybavení společenských akomunikačních
prostor nebo užití mramoru, jehož ušlechtilá
struktura a abstraktní kresba kompenzo
-
valy absenci dekorativních prvků. Přístavba
kestarší porodnicko-gynekologické klinice
kombinuje originálním způsobem funkci sou
-
kromé vily šéflékaře amajitele MUDr.Václava
Šilhana (1898–1945) sdalšími provozy sana
-
toria. Velkorysý společenský obytný prostor
(jemuž dominoval jídelní sektor) vezvýšeném
suterénu, obložený mramorem avybavený ve
-
stavěným nábytkem sleštěným dýhovaným
povrchem, byl koncipován vedvou úrovních
vduchu Loosova Raumplanu. Vsoukromé
části sanatoria Víšek mimo jiné vdámském
denním pokoji ašatně nebo reprezentativní
jídelně netradičně využil ičerně lakovaný
volný mobiliář (židle, stolky, skříňky). Kombi
-
nace takto pojaté povrchové úpravy nábytku
byla postavena dopřímého kontrastu bílých
ploch stěn avytvářela tak nevšední aneoče
-
kávaný vizuální efekt (stejnou barevnou variaci
využil Víšek vinteriéru vlastní pracovny-pán
-
ského pokoje vesvém bytě naMoravském
náměstí, součástí využitého typového nábytku
byl iarchitektem navržený psací stůl ažidle
satypickou podnoží).
Sanatorium se stalo příkladem dokonale
promyšlené dispozice avnitřního zařízení.
Vsouladu spřáním stavebníka byla atmosféra
rodinného prostředí navozena rovněž vlůž
-
kové části. Zařízení istandardních pokojů se
záměrně snažilo potlačit dojem klasického ne
-
mocničního prostředí. Užití pastelových barev
nastěnách mělo dointeriéru přinést jemnost
amělo působit uklidňujícím dojmem. Útulnost
prostředí zvyšovaly také obrazy azejména
elegantní a odlehčeně působící nábytek
zohýbané oceli (trubkového či hranolového
profilu) schromovaným povrchem, svýraz
-
ným estetickým účinem. Hlavními dodavateli
azhotoviteli nábytku byly brněnské Spojené
uměleckoprůmyslové závody (UP), Standard
bytová společnost Jana Vaňka, Brno–Třebíč
(SBS) aRobert Slezák, kovový nábytek, Byst
-
řice pod Hostýnem.
Průčelí sjednocených objektů (provozního
asoukromého) mělo standardní okenní for
-
máty, jejichž rytmus narušovaly jen velké skle-
něné plochy vstupu dosanatoria ahlavního
schodiště či bílý keramický obklad parteru
soukromé části.
Původní interiér je dochován nejen naje
-
dinečných snímcích fotografa brněnské
avantgardy Rudolfa Sandala ml., ale díky
dlouholetým kontaktům autora příspěvku
sMUDr.Brigittou Šilhanovou,snachou staveb
-
níka, se dofondů oddělení dějin architektury
podařilo získat několik kusů autentického mo
-
biliáře zproslulého sanatoria.
(Pokračování příště)
Jindřich Chatrný
■
Jan Víšek, Šilhanovo sanatorium, 1929–1935, Brno, dámský pokoj. Muzeum města Brna,
foto: Rudolf Sandalo ml.
Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2026 | 15
LINIE DESIGNU VMEZIVÁLEČNÉM BRNĚ
(
)
JAN VÍŠEK AŠILHANOVO SANATORIUM