Lea Jedonková: Makovité jsou naše zlato

Ing. Lea Jedonková vede třináctým rokem Centrum léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, které sídlí na Kraví hoře.

Rozhovor

Ing.Lea Jedonková se narodila amládí

prožila vAdamově. Tamní krásná příroda

nani nemohla nezapůsobit adosud

považuje bukové lesy zanejkrásnější

vůbec. Vystudovala Střední zahradnic

-

kou školu vBrně-Bohunicích a obor

Zahradní a krajinářská architektura

naMENDELU. Pracovala jako vedoucí

zelené zahrady vOBI, prodejny pokojo

-

vých rostlin iokrasné školky vAgro Br-

no-Tuřany, dále působila jako zahradní

architektka vZoo Brno aodroku 2012

vede botanickou zahradu Lékařské fa

-

kulty Masarykovy univerzity – Centrum

léčivých rostlin. Má ráda historii aetno

-

botaniku, asvé znalosti se snaží zúročit

při tvorbě panelových výstav, například

Zahrada vůní – rostliny vparfémech,

Obiloviny známé ineznámé, iletošní

nazvané Nenechte se otrávit. Dále pu

-

blikuje články apřednáší ohistorii par-

fémů akosmetiky. Snaží se zlepšovat

vbotanické kresbě, poslouchá metal

avážnou hudbu aráda by měla více

času nařadu svých dalších koníčků.

Centrum léčivých rostlin Lékařské fa

-

kulty Masarykovy univerzity našlo zázemí

naKraví hoře už před sedmdesáti lety. Lea

Jedonková se oněj stará třináctým rokem.

Kdy jste se začala zajímat

obyliny?

Byla jsem odmala takový mičurinec. Vzpo-

mínám si třeba najeden ze svých pokusů,

dokterého jsem se pustila, když jsem se do

-

slechla, že křížením rostlin je možné docílit

nové barvy květů. Jednoduše jsem vzala

řízek bílého ačerveného muškátu, svázala

je křížem ksobě, dala dovody ačekala,

kdy se objeví růžový květ. Nepodařilo se,

ale odzájmu orostliny mě to neodradilo. Zá

-

sluhu natom jistě měla imoje babička, která

nás jako děti často brala nalouku adolesa

nahouby. Vyrůstala jsem vAdamově, vjeho

okolí je krásná příroda. Babička květiny ma

-

lovala abylinkami nás také léčila.

Takže bylinky byly jasná volba?

Zajímaly mě vždycky, ale stejně tak iar-

cheologie. Té jsem se dokonce vjednom

období věnovala více.

Proč nakonec nevyhrála?

Toto povolání mi rozmluvili rodiče. Argu-

mentovali tím, že je to práce venku, zakaž-

dého počasí, veshrbené pozici, pořád nako-

lenou. Stím nezbývalo než souhlasit. Takže

jsem si zvolila zahradnictví.

DoCentra jste napozici

ředitelky nastoupila vroce

2012. Lišilo se oddnešní

podoby?

Hlavním rozdílem je nejspíše to, že bylo

více uzavřené, než je dnes. Přístup sem měli

především studenti, výjimkou byla pouze

každoroční výstava. Tenkrát se také ocelou

zahradu stéměř hektarovou výměrou sta

-

rali pouze tři lidé, vedoucí adva zahradníci,

takže ani nebylo možné činnost vzahradě

nějak více rozvíjet.

Dnes máte personálu více?

Je nás tu pět stálých zaměstnanců apo-

máhají nám dva brigádníci.

To pořád není mnoho.

Práce je tu opravdu hodně, proto vse-

zóně velice rádi zapojujeme idobrovolníky.

Takže pokud by někdo chtěl přijít, ponořit

ruce dopůdy anechat nasebe působit My

-

cobacterium vaccae, bakterii štěstí, která

zmírňuje stres aúzkost, je unás vítán. Stačí

se snámi spojit prostřednictvím e-mailové

adresy: medplant@med.muni.cz.

Kjakému účelu zahrada slouží?

Především jsme tu pro školní výuku, dále

pro výzkumné práce studentů apracovníků

Lékařské a Farmaceutické fakulty. Také

dodáváme výpěstky navaření budoucím

nutričním terapeutkám aterapeutům, aby

si mohli vyzkoušet méně běžné druhy zele

-

niny, jako jsou jakony, topinambury, mišpule

apodobně. Jsme také vUnii botanických

zahrad, členy mezinárodní komunity ArbNet

audržujeme kontakt sbotanickými zahra

-

dami pocelém světě.

Proměňuje se zahrada

vsouvislosti soteplováním?

Když jsem přišla vroce 2012, tak naše

dva veliké fíkovníky každou zimu vymrzaly

až kzemi. Oproti tomu jsme minulý rok měli

idruhou sklizeň fíků, kterou umožnil dlouhý

teplý podzim. Teplejší klima se projevuje

také odlišnou skladbou hmyzu. Běžně zde

vídáme kudlanku nábožnou nebo původně

subtropického křižáka pruhovaného. Asa

-

mozřejmě se stejně jako všichni zahrádkáři

potýkáme sinvazí plzáka španělského.

Problémem je také velké sucho. Letničky

mají kratší vegetační dobu, trvalky jsou

menšího vzrůstu améně košaté.

Kolik druhů rostlin je uvás

kvidění?

Máme tady přibližně dvanáct set druhů

nejrůznějších rostlin. Mezi naše významné

úkoly totiž patří také udržovat sortiment

okolo sedmi set rostlin na osivo. Pocelý rok

sbíráme plody asemínka avzimě pak vy

-

bíráme, čistíme, drtíme, přeséváme, třídíme

asepisujeme takzvaný index seminum, tedy

seznam všech semen, které máme. Semínka

pak poskytujeme nebo vyměňujeme sdal

-

šími botanickými zahradami vEvropské unii.

Co by neměli návštěvníci

nazáhonech přehlédnout?

Zajímavou rostlinou, kterou tady máme

už třicet let, je mandragora. Ta není jen tak

někde kvidění, apokud ano, nejspíše bude

pocházet odnás. Jen je potřeba přijít doza

-

čátku prázdnin, pak už se rostlina zatahuje

dozemě. Také je důležité, aby příliš neřá

-

dili slimáci, kteří ji milují. Je to první rostlina,

LEA JEDONKOVÁ:

MAKOVITÉ JSOU NAŠE ZLATO

Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2025 | 13

dokteré se pustí anávštěvníci ji pak poznají

podle toho, že zlistů zbude jen žilnatina.

Čím je mandragora zvláštní?

Provází ji pověst čarovné byliny. Její kořen

je až metr dlouhý avněkterých případech

vypadá jako lidská postavička. Vdřívějších

dobách jej lidé ovazovali červenou stužkou

adávali načestné místo. Byl to takový hospo

-

dáříček, který měl přinášet blahobyt achránit

domácnost. Vantice byla mandragora neboli

pokřín využívána jako anestetikum.