Historie

ochrany v letech 2012 až 2014 zrekonstruovat, kvůli špatnému stavu konstrukcí však

musela být původní stavba téměř celá zbořena a ta dnešní je spíše její replikou.

Rodinný dům Herminy

Weiglové, Kalvodova 2

Poslední z Wiesnerových vil na pisáreckém úbočí byla postavena roku 1934 pro Herminu Weiglovou. Její výrazně horizontální

pojetí bylo do značné míry dáno srdeční

vadou majitelky, která chtěla omezit použití

schodišť v domě. Obytný prostor rodiny je

tedy situován do jediného podlaží. Vila

s výraznou červenou omítkou a bílými okenicemi má stejně jako další architektovy vily

půdorys se dvěma křídly do tvaru písmene L.

Rozdělení provozních a obytných částí se

zde ale neváže na křídla, ale odehrává se

v jednotlivých patrech. Specifické umístění

vily v horní části zahrady je dnes narušeno

přístavbou krytého bazénu a garáže z devadesátých let 20. století. Stejně jako u jiných

Wiesnerových objednavatelů ani zde nebylo

majitelům dopřáno v domě bydlet dlouho.

Vila byla Hermině Weiglové kvůli židovskému původu za okupace zabavena a stala se

majetkem Velkoněmecké říše. V roce 1946

byl objekt znárodněn, v padesátých letech

jej koupili dva vlastníci, od jejich dědiců pak

dnešní majitelé.

Vila manželů Petrákových,

Marie Pujmanové 4

V návrhu vily pro manžele Petrákovy z roku

1936 se Bohuslav Fuchs zřetelně hlásí k odkazu architekta Hanse Scharouna, jednoho

z hlavních představitelů organických tendencí v architektuře. Průčelí vily působí na první

pohled nenápadně, z ulice se trojpodlažní

stavba jeví jako jednoduchý kvádr členěný

řadami horizontálních oken různých velikostí.

Do hmoty stavby byl však v jižním nároží učiněn hluboký zářez, takže vznikl prostor

pro visuté schodiště a segmentovou terasu,

jejíž tvar kopíruje i střecha. Terasu a střechu

podpírá železobetonový sloup, který dotváří

dojem lehkosti z celé stavby, v západní hladké

fasádě vystupuje válcovitá hmota točitého

schodiště. Hojně užitá kruhová okna v exteriéru a interiéru stavby i na ohradní zdi pozemku zdůrazňují nautický charakter stavby. Společné obytné místnosti jsou vzhledem

k nerovnému terénu umístěny proti zvyklostem do patra, ložnice se nachází v přízemí

a v suterénu byl pak byt domovníka, služebné

a hospodářské místnosti. Vila je dnes jednou

z nejlépe dochovaných památek organického funkcionalismu v Brně.

Vila manželů Klimešových,

Marie Pujmanové 6

Známý brněnský zubní lékař Jaroslav Klimeš

se ve třicátých letech rozhodl vystavět si vlastní

vilu. Za tímto účelem zakoupil parcelu v Masarykově čtvrti, na v té době vznikající ulici Dr.

Josefa Koudely, dnes Marie Pujmanové, a projekt ke stavbě svěřil svému bratrovi Otmaru

Klimešovi. Projekt na stavbu jeho pravděpodobně jediné brněnské realizace je datován

rokem 1934, přičemž ještě v listopadu téhož

roku bylo vydáno povolení ke stavbě.

Celou stavbu prostupuje provozní schodiště vedoucí na pochozí střechu, kde se mohla rodina Klimešova kochat impozantními

výhledy do Pisáreckého údolí. Součástí střechy je doposud zachovaná zabudovaná

sprcha a teracové lavice. Značnou pozornost

si stavba zasluhuje mimo jiné v řešení fasád.

Zatímco hlavní průčelí do ulice je koncipováno

přísně symetricky v duchu jednoduchých

funkcionalistických staveb, kde jediným dekorativním prvkem je předsazený středový rizalit,

ve kterém je ukryto centrální schodiště, je

naopak fasáda orientovaná do zahrady pokusem o organické pojetí a snahou propojit vnitřní prostory s exteriérem vily. Dominantními

prvky se zde stávají prosklený rohový arkýř

zimní zahrady a vřetenové schodiště vedoucí

na balkon hlavní obytné místnosti. Realizace

stavby vily byla svěřena známé brněnské firmě Artura Eislera a povolení k jejímu užívání

bylo vydáno 16. srpna 1935.

Názvy ulic

Hroznová, dříve Traubengasse, svým

názvem připomíná vinice, které se v okolí ulice rozkládaly na svazích Žlutého kopce do

konce 19. století.

Ulice Kalvodova je po českém krajináři

a grafikovi Aloisi Kalvodovi pojmenovaná od

roku 1935, pouze v letech 1942 až 1945 byla

přejmenovaná na Nietzscheovu po německém filozofovi.

Ulice Marie Pujmanové nesla ve svém

názvu od roku 1935 jméno právníka, brněnského advokáta a podporovatele českého

školství v Brně Dr. Josefa Koudely, pojmenování změnila v letech 1942 až 1946 na Engelsberggasse, kdy připomínala německého

hudebního skladatele. Od roku 1946 se na

21 let vrátila k původnímu názvu Dr. Josefa

Koudely a od roku 1967 dosud nese jméno

české spisovatelky.

Zajímavosti na trase

Na Hroznové 2 je v zahradě vily Carla

Offermanna umístěný pomník obětem okupace.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2023

Kámen zmizelých je zasazen do chodníku

na Hroznové 7. Připomíná Frederike Stiassni,

která byla nacisty zavražděna 19. dubna 1942

v Terezíně.

Ve vile Stiassni je možné navštívit v otvíracích hodinách vily Café Ernst, které je poctou

slavnému architektovi a připomínkou legendární prvorepublikové kavárny Esplanade.

(mav)

■

Zdroje:

■ Slavné brněnské vily, vydalo nakladatelství

FOIBOS BOOKS

■ Brněnský architektonický manuál:

www.bam.brno.cz

■ Památkový katalog:

www.pamatkovykatalog.cz

■ Encyklopedie Brno:

www.encyklopedie.brna.cz

■ www.vila-stiassni.cz