Rozhovor

JOSEF ČERNÝ:

DRŽME SE ZÁSADY – PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO!

V anketě Nejlepší hráč Komety všech dob, která byla uspořádána před šestnácti lety k padesátinám brněnského klubu, skončil Josef Černý za absolutním vítězem Vlastimilem Bubníkem. Pokud by ovšem pořadatelé ankety brali v potaz jen pořadí v Klubu hokejových střelců, což je klub hokejistů, kteří vstřelili v československé a české extralize a v československé a české reprezentaci celkem alespoň 250 branek, bylo by to obráceně. Josef Černý je s celkovým počtem 478 vstřelených gólů za Milanem Novým, Vladimírem Růžičkou, Václavem Nedomanským, Vladimírem Martincem a Ivanem Hlinkou na šestém místě, zatímco Vlastimil Bubník je se 421 brankami desátý. Z pohledu nejvyšší hokejové soutěže a národní reprezentace je Josef Černý nejúspěšnějším hokejovým střelcem, který kdy nosil brněnský dres.

Jak se zrodil nejlepší střelec Komety všech dob? Když jsem přišel v roce 1958 do Brna, postavil mě trenér Farda nejdříve do útoku s Broňkem Dandou. A ten mi řekl: „Když budeme v útočné třetině a já budu mít puk, jeď k brance, měj hokejku pořád na ledě a dáš gól.“ A fungovalo to. Stačilo mít jen dobrého nahrávače… (úsměv).

A na ty jste měl štěstí. Když trenér Eduard Farda přestavěl v prvním roce mého působení v Kometě útočné formace a postavil mě vedle Franty Vaňka, dostal jsem dalšího vynikajícího nahrávače. Hráli jsme vedle sebe deset sezon a novináři říkali, že Franta ve mně našel životní křídlo. Já bych zas na oplátku mohl říct, že to byl můj životní centr. Když potom v roce 1970 ukončil aktivní činnost a začal trénovat, přišel Richard Farda, se kterým jsem si také velmi dobře rozuměl. I díky němu jsem se stal králem střelců. Richard byl ale jiný typ než Franta Vaněk. Tomu se ne nadarmo říkalo profesor. On byl opravdový přihrávkový génius. On mně to servíroval tak přesně, že opravdu stačilo jenom doklepnout (úsměv).

Tak jednoduché to ale asi nebylo. Říká se, že dobrým střelcem se musíš už narodit. Já jsem taky asi poslední reprezentant, který začínal na rybníku. A tam nebyl tak hladký led, jako mají dnešní kluci. Muselo se kličkovat mezi zamrzlým listím a kameny, takže se pořád

do něčeho najíždělo. Ale právě to mě učilo držet rovnováhu. Když jsem na něco najel, sice mě to rozhodilo, ale snažil jsem se nespadnout. A to se mi potom samozřejmě hodilo, protože stabilita je pro střelce, do kterého někdo vráží zepředu zezadu, velmi důležitá.

Jak vzpomínáte na svoje mládí? Já jsem z devíti dětí, ale jediný syn. Odmalička jsem společně se sestrami dělal i domácí práce a s tátou jsem jezdil do lesa na dřevo. Později jsem tahal osekané kmeny a docela tvrdě jsem pracoval. A to byl určitě dobrý základ pro pozdější trénink. Vzpomínám na to rád a myslím si, že všechny děti by měly poznat, co je to fyzická práce. Přece fyzická připravenost a obratnost je důležitá nejen pro sportování, ale pro život jako takový. Nedávno jsem viděl v televizi, jak se děti učí kotrmelec. To za nás nebylo. Děti tloustnou, nesportují. A tělocvik je dnes pro některé z nich dokonce za trest.

Čím to je? Určitě je to celkovým životním stylem. A taky třeba i tou stravou. Těch faktorů je samozřejmě víc. Ale nechci říkat, že jsou všichni mladí stejní, že nesportují a sedí jen u počítačů. Nedávno jsme se setkali my dříve narození sportovci s mladými a byl tady třeba kluk, na kterém bylo hned vidět, že něco dělá, že sportuje, že na sobě tvrdě pracuje. I jeho celkové vystupování bylo perfektní. Nikdy před tím jsem ho osobně neviděl, ale zjistil jsem, že je to vlastně borec, kterému jsem jako hlasující člen sportovní akademie dal svůj hlas do ankety Sportovní talent roku, kterou nakonec vyhrál. A to mě potěšilo.

S Jakubem Šťastným, jak se ten juniorský mistr světa v cyklistice jmenuje, a dalšími mistry světa jste se setkal při akci Brněnského roku sportu, kde se připomínalo výročí založení Orla a hrál se šprtec neboli stolní hokej. Jak se vám hrálo? Trochu jsem si musel zvyknout na hokejku (smích). My jsme jako kluci hrávali s knoflíky a cvrnkali jsme do nich. Ale je to dobrá hra. I takový šprtec vás učí technice, citu pro hru, předvídavosti a schopnosti rychlého rozhodování. A to se všechno hodí ve sportu i v životě.

Josef Černý se narodil 18. října 1939 v Rožmitále pod Třemšínem a upsal se lednímu hokeji. Již ve čtrnácti letech hrál za místní muže krajský přebor a přes ligovou Plzeň a juniorskou reprezentaci se dostal v roce 1958 do brněnské Komety – tehdy RH Brno. Aktivně zde hrál neuvěřitelných dvacet let – do roku 1978, což je rekord, který už zřejmě v Brně nikdo nepřekoná. Za tu dobu odehrál 671 zápasů, ve kterých vstřelil 403 branky a jako první hráč nejvyšší soutěže překročil čtyř set gólovou hranici. Připočteme-li k tomu 75 branek vstřelených v dresu Československa, řadí ho celkový počet 478 vstřelených gólů na šesté místo vKlubu hokejových střelců. Jako hráč Komety získal v letech 1960–1966 sedm titulů mistra ligy a téměř dvojnásobný počet medailí má z mistrovství světa a olympijských her. Je držitel stříbra ze ZOH 1968, mistr Evropy 1961 a 1971, účastník ZOH – MS 1960 a 1964 (bronz), ZOH 1972 (bronz) a světových šampionátů v letech 1959 (bronz), 1961 (stříbro), 1963 (bronz), 1964 (bronz), 1965 (stříbro), 1966 (stříbro), 1967, 1969 (bronz), 1970 (bronz) a 1971 (stříbro). Za svoje výsledky na mezinárodním fóru, ale i za fair play hru (Josef Černý patřil mezi nejméně vylučované hráče) byl poctěn světovou federací v roce 2007, kdy byl uveden do Síně slávy IIHF. Do Síně slávy českého hokeje vstoupil v roce 2008, od roku 2004 je ve Sportovní síni slávy města Brna. Josef Černý je ženatý, má dvě dcery, dva vnuky a radost mu dělají také jeho milovaní holubi, které chová. Také sportovci, jak sám říká.

Co si přejete ke svým osmdesátinám? Ať mně vydrží zdraví a víra v poctivou práci. Dobře vím, že když je někdo úspěšný poctivě, stojí ho to hodně sil. Přál bych si, abychom se všichni drželi zásady – přej a bude ti přáno! Vladimír Koudelka

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2019 | 15