Rozhovor
JOSEF ČERNÝ:
DRŽME SE ZÁSADY – PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO!
V anketě Nejlepší hráč Komety všech dob,
která byla uspořádána před šestnácti lety
k padesátinám brněnského klubu, skončil
Josef Černý za absolutním vítězem Vlastimilem Bubníkem. Pokud by ovšem pořadatelé ankety brali v potaz jen pořadí
v Klubu hokejových střelců, což je klub
hokejistů, kteří vstřelili v československé
a české extralize a v československé a české reprezentaci celkem alespoň 250 branek, bylo by to obráceně. Josef Černý je
s celkovým počtem 478 vstřelených gólů
za Milanem Novým, Vladimírem Růžičkou,
Václavem Nedomanským, Vladimírem
Martincem a Ivanem Hlinkou na šestém
místě, zatímco Vlastimil Bubník je se 421
brankami desátý. Z pohledu nejvyšší hokejové soutěže a národní reprezentace je
Josef Černý nejúspěšnějším hokejovým
střelcem, který kdy nosil brněnský dres.
Jak se zrodil nejlepší střelec
Komety všech dob?
Když jsem přišel v roce 1958 do Brna, postavil mě trenér Farda nejdříve do útoku s Broňkem Dandou. A ten mi řekl: „Když budeme
v útočné třetině a já budu mít puk, jeď k brance, měj hokejku pořád na ledě a dáš gól.“
A fungovalo to. Stačilo mít jen dobrého nahrávače… (úsměv).
A na ty jste měl štěstí.
Když trenér Eduard Farda přestavěl v prvním
roce mého působení v Kometě útočné formace a postavil mě vedle Franty Vaňka, dostal
jsem dalšího vynikajícího nahrávače. Hráli jsme
vedle sebe deset sezon a novináři říkali, že
Franta ve mně našel životní křídlo. Já bych zas
na oplátku mohl říct, že to byl můj životní centr.
Když potom v roce 1970 ukončil aktivní činnost
a začal trénovat, přišel Richard Farda, se kterým jsem si také velmi dobře rozuměl.
I díky němu jsem se stal králem střelců.
Richard byl ale jiný typ než Franta Vaněk. Tomu
se ne nadarmo říkalo profesor. On byl opravdový přihrávkový génius. On mně to servíroval
tak přesně, že opravdu stačilo jenom doklepnout (úsměv).
Tak jednoduché to ale asi
nebylo.
Říká se, že dobrým střelcem se musíš už
narodit. Já jsem taky asi poslední reprezentant,
který začínal na rybníku. A tam nebyl tak hladký
led, jako mají dnešní kluci. Muselo se kličkovat
mezi zamrzlým listím a kameny, takže se pořád
do něčeho najíždělo. Ale právě to mě učilo
držet rovnováhu. Když jsem na něco najel,
sice mě to rozhodilo, ale snažil jsem se
nespadnout. A to se mi potom samozřejmě
hodilo, protože stabilita je pro střelce, do
kterého někdo vráží zepředu zezadu, velmi
důležitá.
Jak vzpomínáte na svoje mládí?
Já jsem z devíti dětí, ale jediný syn. Odmalička jsem společně se sestrami dělal i domácí
práce a s tátou jsem jezdil do lesa na dřevo.
Později jsem tahal osekané kmeny a docela
tvrdě jsem pracoval. A to byl určitě dobrý
základ pro pozdější trénink. Vzpomínám na to
rád a myslím si, že všechny děti by měly
poznat, co je to fyzická práce. Přece fyzická
připravenost a obratnost je důležitá nejen pro
sportování, ale pro život jako takový. Nedávno
jsem viděl v televizi, jak se děti učí kotrmelec.
To za nás nebylo. Děti tloustnou, nesportují.
A tělocvik je dnes pro některé z nich dokonce
za trest.
Čím to je?
Určitě je to celkovým životním stylem.
A taky třeba i tou stravou. Těch faktorů je
samozřejmě víc. Ale nechci říkat, že jsou
všichni mladí stejní, že nesportují a sedí jen
u počítačů. Nedávno jsme se setkali my dříve
narození sportovci s mladými a byl tady třeba
kluk, na kterém bylo hned vidět, že něco dělá,
že sportuje, že na sobě tvrdě pracuje. I jeho
celkové vystupování bylo perfektní. Nikdy
před tím jsem ho osobně neviděl, ale zjistil
jsem, že je to vlastně borec, kterému jsem
jako hlasující člen sportovní akademie dal
svůj hlas do ankety Sportovní talent roku, kterou nakonec vyhrál. A to mě potěšilo.
S Jakubem Šťastným, jak se ten
juniorský mistr světa
v cyklistice jmenuje, a dalšími
mistry světa jste se setkal při
akci Brněnského roku sportu,
kde se připomínalo výročí
založení Orla a hrál se šprtec
neboli stolní hokej. Jak se vám
hrálo?
Trochu jsem si musel zvyknout na hokejku
(smích). My jsme jako kluci hrávali s knoflíky
a cvrnkali jsme do nich. Ale je to dobrá hra.
I takový šprtec vás učí technice, citu pro hru,
předvídavosti a schopnosti rychlého rozhodování. A to se všechno hodí ve sportu
i v životě.
Josef Černý
se narodil 18. října 1939 v Rožmitále pod
Třemšínem a upsal se lednímu hokeji. Již
ve čtrnácti letech hrál za místní muže krajský přebor a přes ligovou Plzeň a juniorskou reprezentaci se dostal v roce 1958
do brněnské Komety – tehdy RH Brno.
Aktivně zde hrál neuvěřitelných dvacet let
– do roku 1978, což je rekord, který už zřejmě v Brně nikdo nepřekoná. Za tu dobu
odehrál 671 zápasů, ve kterých vstřelil 403
branky a jako první hráč nejvyšší soutěže
překročil čtyř set gólovou hranici. Připočteme-li k tomu 75 branek vstřelených v dresu Československa, řadí ho celkový počet
478 vstřelených gólů na šesté místo vKlubu
hokejových střelců. Jako hráč Komety získal v letech 1960–1966 sedm titulů mistra
ligy a téměř dvojnásobný počet medailí
má z mistrovství světa a olympijských her.
Je držitel stříbra ze ZOH 1968, mistr Evropy
1961 a 1971, účastník ZOH – MS 1960 a 1964
(bronz), ZOH 1972 (bronz) a světových šampionátů v letech 1959 (bronz), 1961 (stříbro),
1963 (bronz), 1964 (bronz), 1965 (stříbro),
1966 (stříbro), 1967, 1969 (bronz), 1970
(bronz) a 1971 (stříbro). Za svoje výsledky
na mezinárodním fóru, ale i za fair play hru
(Josef Černý patřil mezi nejméně vylučované hráče) byl poctěn světovou federací
v roce 2007, kdy byl uveden do Síně slávy
IIHF. Do Síně slávy českého hokeje vstoupil
v roce 2008, od roku 2004 je ve Sportovní
síni slávy města Brna. Josef Černý je ženatý,
má dvě dcery, dva vnuky a radost mu dělají
také jeho milovaní holubi, které chová. Také
sportovci, jak sám říká.
Co si přejete ke svým
osmdesátinám?
Ať mně vydrží zdraví a víra v poctivou práci.
Dobře vím, že když je někdo úspěšný poctivě,
stojí ho to hodně sil. Přál bych si, abychom se
všichni drželi zásady – přej a bude ti přáno!
Vladimír Koudelka
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | září 2019 | 15