Historie

TEMNÉ ČASY VÁLEČNÉ

Měsíc poté, co se sokolové rozešli ze svého

předčasně ukončeného sletu, začaly

brněnské ulice lemovat plakáty s manifestem císaře Františka Josefa „Mým národům!“ Rakousko-uherský panovník tím

vyhlásil válku Srbsku a Evropa se ponořila

do zatím největšího válečného konfliktu.

Záhy po vyhlášení války začaly brněnské

úřady vytvářet seznamy politicky nespolehlivých osob, které byly buď poslány na frontu

nebo vystaveny policejnímu dohledu. V Brně

vznikla tajná výzvědná služba a došlo k celé

řadě restrikcí a zákazů. Zakázáno bylo například vyvěšovat nebo nosit slovanské prapory

a odznaky nebo veřejně zpívat slovanské,

národní nebo sokolské písně. Takovým způsobem si úřady snažily na obyvatelstvu vynutit loajalitu a upevňovat v něm německé

nacionální cítění. Došlo rovněž k zabavování

česky orientovaných knih, v učebnicích byly

vyškrtány zmínky o české historické nezávislosti, z programů divadel byla vyjmuta představení s vlasteneckou tematikou a potlačována byla činnost česky orientovaných

spolků, zejména pak Sokola. Brněnská radnice dokonce v roce 1915 přistoupila také

k přejmenování veřejného prostranství ve

snaze zdůraznit německou nacionalistu města. Velké náměstí, dnes náměstí Svobody, tak

bylo přejmenováno na Náměstí Františka

Josefa, Zelný trh na Náměstí císaře Viléma

atd. Na náměstí Svobody byla dokonce

z iniciativy brněnských Němců postavena

socha tzv. Wehrmanna neboli obránce, jehož

autorem byl Carl Wollek, a jež měla symbolizovat a oslavovat hrdinství rakousko-uherských vojsk ve válce. Přirozeně ale docházelo

také k protirakouským akcím, za něž byli mnozí vězněni v někdejší věznici v Brně na Cejlu,

jako například básník Petr Bezruč. Utvořena

byla v Brně také tajná zpravodajská organizace zahraničního odboje: Maffie. Ta se pak

v červnu 1918 přeorganizovala do skutečného

revolučního orgánu, Národního výboru.

Postupem času směrem k říjnu roku 1918 již

bylo jasné, že se schyluje k blízkému konci

války. Když 27. října 1918 odpověděl rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy

americkému prezidentu Wilsonovi, že

Rakousko-Uhersko přijímá všechny podmínky včetně sebeurčení všech dřívějších částí

monarchie, vyvolalo uveřejnění Andrássyho

nóty o den později v redakci Národní politiky

v Praze spontánní jásot obyvatel a vyhlášení

samostatného Československa.

Zatímco v Praze už 28. října lidé v ulicích

slavili vznik samostatného státu, z brněnských

obyvatel se nejspíše jako první o pražských

událostech dozvěděl redaktor Lidových

novin Arnošt Heinrich až kolem 18.00 hodiny,

který pak nechal pohotově svolat schůzi

Národního výboru do Besedního domu. Ještě

před samotnou schůzí v Besedním domě se

sešel Arnošt Heinrich s Janem Mášou, Jaroslavem Budinským, Otakarem Klusáčkem

a poslanci Ladislavem Pluhařem, Bohdanem

Schlesingerem, Kunešem Sontagem a Karlem Vaňkem v restauraci U solnice. Zde pak

Karel Vaněk vyslovil názor, že s politickým

převzetím brněnských úřadů posečká Národní výbor do dopoledních hodin následujícího

dne. Tentýž závěr pak vyslovil Národní výbor

na schůzce v Besedním domě, které se účastnili ještě další zástupci výboru a jiní činitelé.

Druhý den ráno se již v brněnských ulicích

začaly objevovat skupinky lidí, mezi kterými

byl i známý brněnský knihkupec a zapálený

sokol Jóža Barvič, který podněcoval slavnostní náladu mezi ostatními, a brzy se také

ujal veřejných proklamací. Na podstavec

u sochy Wehrmanna, které už 27. října někdo

uťal přední část hlavy, vystoupil Barvič a začal

svůj veřejný proslov k obyvatelstvu. Z oken

domů se začaly brzy vyvěšovat červenobílé

prapory a docházelo už k prvním odstraňováním rakouských symbolů. Z Velkého

náměstí pak dav zamířil dnešní Českou ulicí

k Besednímu domu, kde byla členy Národního výboru obyvatelům města oznámena

zpráva o vzniku Československa. Bouřlivé

oslavy pak v ulicích města probíhaly po celý

den. Protože však hrozily střety mezi německým a českým obyvatelstvem v Brně, vznikly

po pražském vzoru tzv. Národní nebo Sokolské stráže. O jejich vzniku rozhodla Česká

obec sokolská a jejich smyslem bylo suplovat

zatím neexistující československou armádu

a pořádkové služby. Sokolové a studenti

z Národních stráží tak z Besedního domu

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2018

mířili do brněnských ulic a dbali na klidný průběh revolučních událostí a předcházeli násilnostem a krveprolití, jak vzpomínal později

W. Weyr: „Za zachování klidu vděčí město

vynikající disciplíně Sokolů a jejich uvážlivému vedení na jedné straně a osvícenému

klidu místodržitele barona Heinolda na straně druhé.“

Podstatným krokem členů Národního

výboru v Brně však bylo faktické převzetí vlády na Moravě. Delegace Národního výboru

se vydala na Moravské místodržitelství za

baronem Heinoldem. Mluvčí výboru Karel

Vaněk se ujal slova a prohlásil: „Pane místodržiteli! Dostavili jsme se k vám tentokráte

v jiné vlastnosti než za časů minulých. Přišli

jsme jako členové Národního výboru, abychom vám oznámili, že dnové vaší vlády na

Moravě jsou sečteni a že jest vám na základě

změněných mocenských poměrů předati vládu do rukou čtyř členů Národního výboru

námi určených. Žádáme vás, abyste, uznávaje nezbytnost se podrobiti, učinil tak bez

obtíže a bez průtahů, bez ohledu na zbytky

moci, jež vám snad stojí k dispozici, aby

nedošlo ke krveprolití, jež by jistě nastalo,

kdybyste se zdráhal uposlechnouti. Na vás

nyní záleží, aby přesun moci stal se v klidu

a pořádku. Teklo během války mnoho krve,

a chceme, a vy snad rovněž, aby zbytečně

krev netekla. Očekáváme na místě vaši

odpověď!“ Baron Heinold však požadavku

Národního výboru nechtěl vyhovět s odvoláním na to, že nemá žádné instrukce z Vídně.

Delegace Národního výboru se tak na místodržitelství dostavila ještě jednou v odpoledních hodinách, kde se již formulovaly požadavky obou stran na převzetí moci. Oslavy

českých a moravských obyvatel, a naopak

protesty německých Brňanů, pak pokračovaly i během dalšího dne. Byť se díky Sokolským strážím podařilo vždy v ulicích města

zachovat relativní klid a pořádek, přece jen

měla brněnská revoluce svoji oběť. Podle

vzpomínek R. Sichy vyvolal neznámý německý šikovatel na nádraží výtržnost, díky čemuž

byl zatčen a odváděn na strážnici ve Veselé

ulici. Na rohu Masarykovy ulice se však pokusil o útěk a byl zastřelen.

Více informací také na www.encyklopedie.brna.cz nebo www.archaiabrno.cz. Článek čerpá z diplomové práce Marie Šínové:

Brněnský převrat 28. a 29. října 1918, Brno,

Michal Doležel ■

2017.

člen Rady MČ Brno-střed