Historie

TEMNÉ ČASY VÁLEČNÉ

Měsíc poté, co se sokolové rozešli ze svého předčasně ukončeného sletu, začaly brněnské ulice lemovat plakáty s manifestem císaře Františka Josefa „Mým národům!“ Rakousko-uherský panovník tím vyhlásil válku Srbsku a Evropa se ponořila do zatím největšího válečného konfliktu. Záhy po vyhlášení války začaly brněnské úřady vytvářet seznamy politicky nespolehlivých osob, které byly buď poslány na frontu nebo vystaveny policejnímu dohledu. V Brně vznikla tajná výzvědná služba a došlo k celé řadě restrikcí a zákazů. Zakázáno bylo například vyvěšovat nebo nosit slovanské prapory a odznaky nebo veřejně zpívat slovanské, národní nebo sokolské písně. Takovým způsobem si úřady snažily na obyvatelstvu vynutit loajalitu a upevňovat v něm německé nacionální cítění. Došlo rovněž k zabavování česky orientovaných knih, v učebnicích byly vyškrtány zmínky o české historické nezávislosti, z programů divadel byla vyjmuta představení s vlasteneckou tematikou a potlačována byla činnost česky orientovaných spolků, zejména pak Sokola. Brněnská radnice dokonce v roce 1915 přistoupila také k přejmenování veřejného prostranství ve snaze zdůraznit německou nacionalistu města. Velké náměstí, dnes náměstí Svobody, tak bylo přejmenováno na Náměstí Františka Josefa, Zelný trh na Náměstí císaře Viléma atd. Na náměstí Svobody byla dokonce z iniciativy brněnských Němců postavena socha tzv. Wehrmanna neboli obránce, jehož autorem byl Carl Wollek, a jež měla symbolizovat a oslavovat hrdinství rakousko-uherských vojsk ve válce. Přirozeně ale docházelo také k protirakouským akcím, za něž byli mnozí vězněni v někdejší věznici v Brně na Cejlu, jako například básník Petr Bezruč. Utvořena byla v Brně také tajná zpravodajská organizace zahraničního odboje: Maffie. Ta se pak v červnu 1918 přeorganizovala do skutečného revolučního orgánu, Národního výboru.

Postupem času směrem k říjnu roku 1918 již bylo jasné, že se schyluje k blízkému konci války. Když 27. října 1918 odpověděl rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy americkému prezidentu Wilsonovi, že Rakousko-Uhersko přijímá všechny podmínky včetně sebeurčení všech dřívějších částí monarchie, vyvolalo uveřejnění Andrássyho nóty o den později v redakci Národní politiky v Praze spontánní jásot obyvatel a vyhlášení samostatného Československa. Zatímco v Praze už 28. října lidé v ulicích slavili vznik samostatného státu, z brněnských obyvatel se nejspíše jako první o pražských událostech dozvěděl redaktor Lidových novin Arnošt Heinrich až kolem 18.00 hodiny, který pak nechal pohotově svolat schůzi Národního výboru do Besedního domu. Ještě před samotnou schůzí v Besedním domě se sešel Arnošt Heinrich s Janem Mášou, Jaroslavem Budinským, Otakarem Klusáčkem a poslanci Ladislavem Pluhařem, Bohdanem Schlesingerem, Kunešem Sontagem a Karlem Vaňkem v restauraci U solnice. Zde pak Karel Vaněk vyslovil názor, že s politickým převzetím brněnských úřadů posečká Národní výbor do dopoledních hodin následujícího dne. Tentýž závěr pak vyslovil Národní výbor na schůzce v Besedním domě, které se účastnili ještě další zástupci výboru a jiní činitelé. Druhý den ráno se již v brněnských ulicích začaly objevovat skupinky lidí, mezi kterými byl i známý brněnský knihkupec a zapálený sokol Jóža Barvič, který podněcoval slavnostní náladu mezi ostatními, a brzy se také ujal veřejných proklamací. Na podstavec u sochy Wehrmanna, které už 27. října někdo uťal přední část hlavy, vystoupil Barvič a začal svůj veřejný proslov k obyvatelstvu. Z oken domů se začaly brzy vyvěšovat červenobílé prapory a docházelo už k prvním odstraňováním rakouských symbolů. Z Velkého náměstí pak dav zamířil dnešní Českou ulicí k Besednímu domu, kde byla členy Národního výboru obyvatelům města oznámena zpráva o vzniku Československa. Bouřlivé oslavy pak v ulicích města probíhaly po celý den. Protože však hrozily střety mezi německým a českým obyvatelstvem v Brně, vznikly po pražském vzoru tzv. Národní nebo Sokolské stráže. O jejich vzniku rozhodla Česká obec sokolská a jejich smyslem bylo suplovat zatím neexistující československou armádu a pořádkové služby. Sokolové a studenti z Národních stráží tak z Besedního domu

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2018

mířili do brněnských ulic a dbali na klidný průběh revolučních událostí a předcházeli násilnostem a krveprolití, jak vzpomínal později W. Weyr: „Za zachování klidu vděčí město vynikající disciplíně Sokolů a jejich uvážlivému vedení na jedné straně a osvícenému klidu místodržitele barona Heinolda na straně druhé.“ Podstatným krokem členů Národního výboru v Brně však bylo faktické převzetí vlády na Moravě. Delegace Národního výboru se vydala na Moravské místodržitelství za baronem Heinoldem. Mluvčí výboru Karel Vaněk se ujal slova a prohlásil: „Pane místodržiteli! Dostavili jsme se k vám tentokráte v jiné vlastnosti než za časů minulých. Přišli jsme jako členové Národního výboru, abychom vám oznámili, že dnové vaší vlády na Moravě jsou sečteni a že jest vám na základě změněných mocenských poměrů předati vládu do rukou čtyř členů Národního výboru námi určených. Žádáme vás, abyste, uznávaje nezbytnost se podrobiti, učinil tak bez obtíže a bez průtahů, bez ohledu na zbytky moci, jež vám snad stojí k dispozici, aby nedošlo ke krveprolití, jež by jistě nastalo, kdybyste se zdráhal uposlechnouti. Na vás nyní záleží, aby přesun moci stal se v klidu a pořádku. Teklo během války mnoho krve, a chceme, a vy snad rovněž, aby zbytečně krev netekla. Očekáváme na místě vaši odpověď!“ Baron Heinold však požadavku Národního výboru nechtěl vyhovět s odvoláním na to, že nemá žádné instrukce z Vídně. Delegace Národního výboru se tak na místodržitelství dostavila ještě jednou v odpoledních hodinách, kde se již formulovaly požadavky obou stran na převzetí moci. Oslavy českých a moravských obyvatel, a naopak protesty německých Brňanů, pak pokračovaly i během dalšího dne. Byť se díky Sokolským strážím podařilo vždy v ulicích města zachovat relativní klid a pořádek, přece jen měla brněnská revoluce svoji oběť. Podle vzpomínek R. Sichy vyvolal neznámý německý šikovatel na nádraží výtržnost, díky čemuž byl zatčen a odváděn na strážnici ve Veselé ulici. Na rohu Masarykovy ulice se však pokusil o útěk a byl zastřelen. Více informací také na www.encyklopedie.brna.cz nebo www.archaiabrno.cz. Článek čerpá z diplomové práce Marie Šínové: Brněnský převrat 28. a 29. října 1918, Brno, Michal Doležel ■ 2017. člen Rady MČ Brno-střed