Historie
TEMNÉ ČASY VÁLEČNÉ
Měsíc poté, co se sokolové rozešli ze svého
předčasně ukončeného sletu, začaly
brněnské ulice lemovat plakáty s manifestem císaře Františka Josefa „Mým národům!“ Rakousko-uherský panovník tím
vyhlásil válku Srbsku a Evropa se ponořila
do zatím největšího válečného konfliktu.
Záhy po vyhlášení války začaly brněnské
úřady vytvářet seznamy politicky nespolehlivých osob, které byly buď poslány na frontu
nebo vystaveny policejnímu dohledu. V Brně
vznikla tajná výzvědná služba a došlo k celé
řadě restrikcí a zákazů. Zakázáno bylo například vyvěšovat nebo nosit slovanské prapory
a odznaky nebo veřejně zpívat slovanské,
národní nebo sokolské písně. Takovým způsobem si úřady snažily na obyvatelstvu vynutit loajalitu a upevňovat v něm německé
nacionální cítění. Došlo rovněž k zabavování
česky orientovaných knih, v učebnicích byly
vyškrtány zmínky o české historické nezávislosti, z programů divadel byla vyjmuta představení s vlasteneckou tematikou a potlačována byla činnost česky orientovaných
spolků, zejména pak Sokola. Brněnská radnice dokonce v roce 1915 přistoupila také
k přejmenování veřejného prostranství ve
snaze zdůraznit německou nacionalistu města. Velké náměstí, dnes náměstí Svobody, tak
bylo přejmenováno na Náměstí Františka
Josefa, Zelný trh na Náměstí císaře Viléma
atd. Na náměstí Svobody byla dokonce
z iniciativy brněnských Němců postavena
socha tzv. Wehrmanna neboli obránce, jehož
autorem byl Carl Wollek, a jež měla symbolizovat a oslavovat hrdinství rakousko-uherských vojsk ve válce. Přirozeně ale docházelo
také k protirakouským akcím, za něž byli mnozí vězněni v někdejší věznici v Brně na Cejlu,
jako například básník Petr Bezruč. Utvořena
byla v Brně také tajná zpravodajská organizace zahraničního odboje: Maffie. Ta se pak
v červnu 1918 přeorganizovala do skutečného
revolučního orgánu, Národního výboru.
Postupem času směrem k říjnu roku 1918 již
bylo jasné, že se schyluje k blízkému konci
války. Když 27. října 1918 odpověděl rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy
americkému prezidentu Wilsonovi, že
Rakousko-Uhersko přijímá všechny podmínky včetně sebeurčení všech dřívějších částí
monarchie, vyvolalo uveřejnění Andrássyho
nóty o den později v redakci Národní politiky
v Praze spontánní jásot obyvatel a vyhlášení
samostatného Československa.
Zatímco v Praze už 28. října lidé v ulicích
slavili vznik samostatného státu, z brněnských
obyvatel se nejspíše jako první o pražských
událostech dozvěděl redaktor Lidových
novin Arnošt Heinrich až kolem 18.00 hodiny,
který pak nechal pohotově svolat schůzi
Národního výboru do Besedního domu. Ještě
před samotnou schůzí v Besedním domě se
sešel Arnošt Heinrich s Janem Mášou, Jaroslavem Budinským, Otakarem Klusáčkem
a poslanci Ladislavem Pluhařem, Bohdanem
Schlesingerem, Kunešem Sontagem a Karlem Vaňkem v restauraci U solnice. Zde pak
Karel Vaněk vyslovil názor, že s politickým
převzetím brněnských úřadů posečká Národní výbor do dopoledních hodin následujícího
dne. Tentýž závěr pak vyslovil Národní výbor
na schůzce v Besedním domě, které se účastnili ještě další zástupci výboru a jiní činitelé.
Druhý den ráno se již v brněnských ulicích
začaly objevovat skupinky lidí, mezi kterými
byl i známý brněnský knihkupec a zapálený
sokol Jóža Barvič, který podněcoval slavnostní náladu mezi ostatními, a brzy se také
ujal veřejných proklamací. Na podstavec
u sochy Wehrmanna, které už 27. října někdo
uťal přední část hlavy, vystoupil Barvič a začal
svůj veřejný proslov k obyvatelstvu. Z oken
domů se začaly brzy vyvěšovat červenobílé
prapory a docházelo už k prvním odstraňováním rakouských symbolů. Z Velkého
náměstí pak dav zamířil dnešní Českou ulicí
k Besednímu domu, kde byla členy Národního výboru obyvatelům města oznámena
zpráva o vzniku Československa. Bouřlivé
oslavy pak v ulicích města probíhaly po celý
den. Protože však hrozily střety mezi německým a českým obyvatelstvem v Brně, vznikly
po pražském vzoru tzv. Národní nebo Sokolské stráže. O jejich vzniku rozhodla Česká
obec sokolská a jejich smyslem bylo suplovat
zatím neexistující československou armádu
a pořádkové služby. Sokolové a studenti
z Národních stráží tak z Besedního domu
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2018
mířili do brněnských ulic a dbali na klidný průběh revolučních událostí a předcházeli násilnostem a krveprolití, jak vzpomínal později
W. Weyr: „Za zachování klidu vděčí město
vynikající disciplíně Sokolů a jejich uvážlivému vedení na jedné straně a osvícenému
klidu místodržitele barona Heinolda na straně druhé.“
Podstatným krokem členů Národního
výboru v Brně však bylo faktické převzetí vlády na Moravě. Delegace Národního výboru
se vydala na Moravské místodržitelství za
baronem Heinoldem. Mluvčí výboru Karel
Vaněk se ujal slova a prohlásil: „Pane místodržiteli! Dostavili jsme se k vám tentokráte
v jiné vlastnosti než za časů minulých. Přišli
jsme jako členové Národního výboru, abychom vám oznámili, že dnové vaší vlády na
Moravě jsou sečteni a že jest vám na základě
změněných mocenských poměrů předati vládu do rukou čtyř členů Národního výboru
námi určených. Žádáme vás, abyste, uznávaje nezbytnost se podrobiti, učinil tak bez
obtíže a bez průtahů, bez ohledu na zbytky
moci, jež vám snad stojí k dispozici, aby
nedošlo ke krveprolití, jež by jistě nastalo,
kdybyste se zdráhal uposlechnouti. Na vás
nyní záleží, aby přesun moci stal se v klidu
a pořádku. Teklo během války mnoho krve,
a chceme, a vy snad rovněž, aby zbytečně
krev netekla. Očekáváme na místě vaši
odpověď!“ Baron Heinold však požadavku
Národního výboru nechtěl vyhovět s odvoláním na to, že nemá žádné instrukce z Vídně.
Delegace Národního výboru se tak na místodržitelství dostavila ještě jednou v odpoledních hodinách, kde se již formulovaly požadavky obou stran na převzetí moci. Oslavy
českých a moravských obyvatel, a naopak
protesty německých Brňanů, pak pokračovaly i během dalšího dne. Byť se díky Sokolským strážím podařilo vždy v ulicích města
zachovat relativní klid a pořádek, přece jen
měla brněnská revoluce svoji oběť. Podle
vzpomínek R. Sichy vyvolal neznámý německý šikovatel na nádraží výtržnost, díky čemuž
byl zatčen a odváděn na strážnici ve Veselé
ulici. Na rohu Masarykovy ulice se však pokusil o útěk a byl zastřelen.
Více informací také na www.encyklopedie.brna.cz nebo www.archaiabrno.cz. Článek čerpá z diplomové práce Marie Šínové:
Brněnský převrat 28. a 29. října 1918, Brno,
Michal Doležel ■
2017.
člen Rady MČ Brno-střed