Historie

RAZANTNÍ ZMĚNY CENTRA

KONCEM 19. STOLETÍ

V našem historickém vyprávění zůstaneme

i tentokrát v závěru 19. století. Jestliže se

totiž město Brno začalo v této době výrazně

proměňovat v důsledku celospolečenských

změn a přistoupilo k likvidaci hradebního

systému, zbýval učinit už jen poslední krok

k definitivnímu vymanění ze své středověké

podoby – asanovat historické jádro.

Za připomenutí stojí, že vůbec první návrh

na řešení území po likvidaci městského opevnění vypracoval vídeňský urbanista a architekt

Ludvig Förster v roce 1860, který jako první

prezentoval komplexní řešení brněnské okružní třídy, zatímco regulační plán na vnitřní část

města byl svěřen Johannu Lorenzovi. Byť se

oba projekty spojily v tzv. Definitivní plán, stal

se výsledný stav budovaný v letech 1860–

1880 kolektivním dílem brněnských a vídeňských urbanistů a architektů. Nutno na tomto

místě podotknout, že brněnská okružní třída

představuje umělecký fenomén mimořádného významu a dodnes je jedním z nejzdařilejších regulačních zásahů v Brně vůbec.

V žádném případě však cesta do nového

20. století v Brně neměla skončit tvorbou

okružní třídy s několika reprezentativními

paláci. Ten největší zásah měl přijít právě

v samém centru. Kdybychom se v Brně ocitli

v této době, asi bychom měli na řadě míst

značný problém s orientací a rozeznáním

dnes běžně známých ulic, náměstí a domů.

Historické jádro Brna totiž stále tvořily poměrně úzké ulice s nepříliš vysokými měšťanskými domy, případně barokními paláci, kostely

a kláštery. Představy a nároky, které si společnost v závěru 19. a začátku 20. století vytvořila na podobu moderních měst, se ale podstatně změnily. Trendem se staly zpevněné

silnice, výstavba městských parků a výsadba

zeleně. Staré středověké uspořádání se změnilo v jasně geometricky definovanou urbanistickou síť. Nová doba si žádala nové rovné

třídy, ulice, velká reprezentační náměstí a široké bulváry jak pro nedělní korzování, tak i pro

nastupující automobilovou dopravu. Stále

hlasitěji se také volalo po řešení hygienických

požadavků a zdravotního stavu obyvatelstva.

Nebyly to však jen tyto obecné trendy, které

nakonec asanaci historického jádra spustily.

Závěr 19. století se již plně nesl v duchu kapitalismu a v Brně se soustředila řada vlivných

podnikatelů a dostatek kupní síly. Vedení města nakonec vytvořilo podmínky, které celý proces asanace a výstavby nových domů značně

urychlilo. Obecnímu výboru města Brna se

totiž u vídeňské vlády podařilo získat skutečnou motivaci pro investory v podobě osvobození novostaveb od daní na dobu 18 let.

Stavební aktivita v Brně tím vzrostla natolik,

že v letech 1901–1902 muselo Brno přijmout

závazný generální regulační plán. Ustanovená

komise určila k demolici celkem 429 domů

z celkového počtu 572, které se v historickém

jádru nacházely. Byť nakonec bylo zlikvidováno jen 238 domů, padla brněnské asanaci

za oběť celá řada historicky cenných objektů.

Na první pohled je zřejmé, že zde došlo k radikálnímu zásahu do celé skladby města, jehož

životní podmínky se také od základů změnily.

Historické jádro města se přetvářelo ve středisko obchodní a správní. Potřebovalo rozšířit

ulice na 16 a 19 metrů, upravit komunikační síť

a zlepšit síť kanalizační. Asanační plán se

v reálných podmínkách samozřejmě řídil primárně podnikatelskými spekulacemi, přičemž

mnohdy jim situace přímo nahrávala. V někte-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | březen 2018

rých ulicích totiž docházelo k situaci, že bylo

skoro nemožné vyměřit novou parcelu domu

na místě starého, který už sám stál na zbořeništi tří nebo více svých předchůdců. Mnohdy

zase velmi nesnadné rozpoznávání vlastnických parcel vedlo společně se spekulačními

tendencemi k tomu, že podnikatelé asanačních přestaveb si spojovali a rozdělovali jednotlivá staveniště bývalých domů podle libosti.

Bezmocný byl také protest proti ničivé zvůli,

jež mařila hodnoty nenahraditelných historických a uměleckých památek a urbanistických

celků. Nebraly se zde vůbec v úvahu, ačkoliv

v ostatních městech, kde probíhaly podobné

přestavby, tomu tak bylo. V roce 1896 dala

městská rada alespoň některé historické

památky před zbořením fotografovat. Dodnes

se tak dochovaly unikátní soubory fotografií

především z dílny Josefa Kunzfelda, které

zachycují dnes již neexistující místa a objekty.

Během brněnské asanace došlo například

k likvidaci jezuitských kasáren, rozprostírajících

se v blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Na jejich místě vznikly zcela nové ulice s nájemními domy a velkoryse pojatý justiční palác.

V některých případech asanovaných objektů

došlo alespoň k rozebrání a následně k druhotnému umístění nejcennějších částí. V případě jezuitských kasáren to byl barokní portál,

situovaný původně v jednom z jeho dvorů, který je dnes umístěn za kostelem na ulici Mozartově. Zcela nově byla proražena dnešní Rašínova ulice, jíž padla za oběť mimo jiné

středověká kaple sv. Mořice. Na Dominikánském náměstí došlo ke zničení tzv. Královské

kaple, proti čemuž protestovala řada tehdejších

osobností a institucí, včetně Centrální komise

pro uměleckohistorické památky ve Vídni.

S brněnskou asanací jsou spojeny ale i zjevně pozitivní faktory. Brno se začátkem 20. století celkově vyčistilo, provzdušnilo a získalo

určitý urbanistický řád a nové nájemní domy

s komfortními byty, jejichž vzhled měl reprezentovat město jako progresivní, bohaté

a moderní. Nově vystavěný blok secesních

domů mezi Masarykovou, Průchodní a Radnickou dokonce získal ocenění na světové

přehlídce v Paříži. Článek čerpá z bakalářské

práce Martina Koti: Proměny města Brna

v letech 1848–1914. Více informací najdete na

stránkách Internetové encyklopedie dějin

Brna www.encyklopedie.brna.cz a také na

www.archaiabrno.org.

Michal Doležel, ■

člen Rady MČ Brno-střed