Historie

OSUD ŽIDOVSKÉ RODINY

DEUTSCHŮ

Říká se, že historii tvoří historky a že velké

dějiny se nejlépe dokreslují na konkrétních

příbězích jednotlivců. Protentokrát tedy

opustíme obecné vyprávění o brněnské historii a podíváme se mnohem blíž na osud

konkrétní rodiny z přelomu 19. a 20. století.

V předchozím díle našeho vyprávění jsme

se ocitli v polovině 19. století, tedy v době,

kdy se začaly naplno odrážet reformy započaté už Josefem II., kdy se evropská společnost začala revolučními prostředky hlásit

o svoje práva a kdy odstartoval nebývalý technický progres. Společenské a politické změny

vyvolané revolučními roky 1848–1849 se přirozeně nevyhnuly ani Brnu a dotkly se i židovského obyvatelstva, které tvořilo v Čechách

a na Moravě nemalé množství. Liberalizace

poměrů přinesla oficiální zrušení židovských

ghett, familienského zákona a toleranční

daně. Na tyto transformační procesy a postupný nástup kapitalismu reagovali čeští a moravští židé hromadným sestěhováním se do

městských aglomerací a významných průmyslových oblastí. Jejich úplné zrovnoprávnění

s křesťanskou většinou pak přinesla prosincová ústava z roku 1867, která židovským obyvatelům přiznala volební právo. Židé začali

velmi záhy po své emancipaci vynikat v celé

řadě odvětví – v průmyslu, v bankovnictví,

v právu, ve vědě nebo v hudbě.

Jedním z takových příkladů může být i rodina Maxe Deutsche (1801–1883), který opustil

rodné Říčany a odešel do Brna, aby si v roce

1851 vyžádal od Krajské vlády v Brně oprávnění

k výrobě rosolky a likérů. Už o rok později vedl

Zemský soud v Brně jeho firmu v obchodním

rejstříku. Výrobu provozoval ve vlastním domě

na Nových Sadech č. p. 89, dnes Nádražní ulice č. 3. Po smrti Maxe Deutsche pokračovali

v rodinném obchodu i všichni tři jeho synové.

V roce 1884 založili firmu Brüder Deutsch,

jejímž předmětem podnikání byl sice obchod

s voly, ale v roce 1911 požádali Zemský soud

v Brně o zápis změny podnikání firmy, která

se opět věnovala pálení lihovin. Firma zahájila

výrobu v roce 1918 v Pekařské ulici č. 76/78

a vstoupili do ní synovci zakladatele firmy Otto

a Moritz Deutschovi. Od roku 1920 byla firma

uváděna také pod českým názvem Bratři

Deutschové a od roku 1931 rozšířila předmět

podnikání také o obchod s vínem.

Otto Deutsch se narodil v Brně roku 1867.

V roce 1913 se oženil s o dvaadvacet let mladší

Berthe (Bertou) rozenou Strakoschovou, s níž

měl děti Heralda a Gerdu Inge Edit. Patrně

v roce 1936 zakoupili Otto a Berta Deutschovi

jednu z posledních volných parcel č. 109/3

v nově vznikající ulici Jana Máši (dnes Mášova)

za účelem výstavby vlastního nájemního domu.

Projekt byl svěřen architektovi židovského

původu Maxu Tintnerovi, který počátkem roku

1937 vypracoval projekt na stavbu čtyřpatrového funkcionalistického domu č. 24. Ve stejném roce projektoval také pro židovskou rodinu Karla a Hildu Sinkovy protější dům č. 23a.

Za stavbu byl odpovědný známý brněnský stavitel, rovněž židovského původu, Artur Eisler,

jehož firma byla pověřena třeba i stavbou vily

Tugendhat. Kolaudace domu se uskutečnila

1. října roku 1937. Vlastní dům však Deutschovi

užívali jen krátkou dobu. Po okupaci nacisty

byla firma a dům na Mášově ulici zabaven jako

židovský majetek. Společnost Bratří Deutschové byla dána pod nucenou správu a treu-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2018

händerem byl ustanoven výnosem říšského

protektora Wilhelm Dittrich z Brna. Po jeho

odvolání se správcem firmy stal v roce 1940

Ludwig Jemelik, který ji na základě vynucené

kupní smlouvy ze dne 7. září 1941 koupil za cenu

535 000 korun a tím ji arizoval. Protože Jemelik

sloužil zároveň ve wehrmachtu, udělil prokuraturu firmy své sestře Elisabetě a v roce 1942

změnil název firmy na L. Jemelik – Likör und

Fruchtsäftefabrik, Wein und Essighandel Brünn.

V té době už byl ovšem Otto Deutsch se

svojí rodinou vystěhován z vlastního domu.

Uvolněné byty v jejich domě pak obsadili nacističtí důstojníci. Poslední adresou Otto Deutsche

je v policejní přihlášce uváděna Hoppengasse

(dnes Hoppova). 23. března 1942 byl Otto

Deutsch s manželkou převezen transportem

Ad-101 do Terezína a odtud 25. dubna 1942

transportem An-739 do ghetta ve Varšavě, kde

oba zahynuli. Jejich syn Herald byl transportován z Prahy 25. února 1944 do Terezína,

odtud do Osvětimi a nakonec do koncentračního tábora Schwarzheide, kde byl 1. října 1944

zavražděn. Konec války přečkala jen dcera

Gerde Inge Edit, která ale zemřela v roce 1946

v Miláně. Nutno dodat, že stejně tragický osud

potkal i zmíněného architekta domu na Mášově

Maxe Tintnera i jeho stavitele Artura Eislera.

Po osvobození Brna byla firma L. Jemelik považována za německý majetek a byla tak do ní

zavedena národní správa. Po žádosti o restituci,

kterou vedl Gerhard Karl Deutsch, syn Moritze

Deutsche, byl majetek v roce 1947 rodině vrácen. Záhy ale znovu zasáhly události velkých

dějin a po únoru 1948 byla do firmy zavedena

národní správa a správcem ustanovena firma

Rájecké závody lihovarské n. p. Rájec nad Svitavou. Rodina Deustchova zmizela z tváře města téměř beze stopy. Dodnes však stojí dům

na Pekařské 76/78, kde rodina do roku 1937

bydlela a kde sídlila firma Bratři Deutschové.

Dlouhou dobu neudržovaného domu se ale

před nedávnem chopila skupina mladých

architektů a umělců, kteří zde vytvořili velmi

zajímavý tvůrčí prostor s architektonickými studiemi, kinosálem a kavárnou, který stále udržuje specifický industriální charakter domu.

Rovněž obyvatelé domu na Mášově ulici 24 si

před několika lety vzpomenuli na někdejšího

stavebníka a obyvatele domu a před dům

nechali do chodníku vložit Stolpersteine/Kameny zmizelých, které Otto Deutsche a jeho rodinu připomínají.

Michal Doležel, ■

člen Rady MČ Brno-střed