Historie

OSUD ŽIDOVSKÉ RODINY DEUTSCHŮ

Říká se, že historii tvoří historky a že velké dějiny se nejlépe dokreslují na konkrétních příbězích jednotlivců. Protentokrát tedy opustíme obecné vyprávění o brněnské historii a podíváme se mnohem blíž na osud konkrétní rodiny z přelomu 19. a 20. století. V předchozím díle našeho vyprávění jsme se ocitli v polovině 19. století, tedy v době, kdy se začaly naplno odrážet reformy započaté už Josefem II., kdy se evropská společnost začala revolučními prostředky hlásit o svoje práva a kdy odstartoval nebývalý technický progres. Společenské a politické změny vyvolané revolučními roky 1848–1849 se přirozeně nevyhnuly ani Brnu a dotkly se i židovského obyvatelstva, které tvořilo v Čechách a na Moravě nemalé množství. Liberalizace poměrů přinesla oficiální zrušení židovských ghett, familienského zákona a toleranční daně. Na tyto transformační procesy a postupný nástup kapitalismu reagovali čeští a moravští židé hromadným sestěhováním se do městských aglomerací a významných průmyslových oblastí. Jejich úplné zrovnoprávnění s křesťanskou většinou pak přinesla prosincová ústava z roku 1867, která židovským obyvatelům přiznala volební právo. Židé začali velmi záhy po své emancipaci vynikat v celé řadě odvětví – v průmyslu, v bankovnictví, v právu, ve vědě nebo v hudbě. Jedním z takových příkladů může být i rodina Maxe Deutsche (1801–1883), který opustil rodné Říčany a odešel do Brna, aby si v roce 1851 vyžádal od Krajské vlády v Brně oprávnění k výrobě rosolky a likérů. Už o rok později vedl Zemský soud v Brně jeho firmu v obchodním rejstříku. Výrobu provozoval ve vlastním domě

na Nových Sadech č. p. 89, dnes Nádražní ulice č. 3. Po smrti Maxe Deutsche pokračovali v rodinném obchodu i všichni tři jeho synové. V roce 1884 založili firmu Brüder Deutsch, jejímž předmětem podnikání byl sice obchod s voly, ale v roce 1911 požádali Zemský soud v Brně o zápis změny podnikání firmy, která se opět věnovala pálení lihovin. Firma zahájila výrobu v roce 1918 v Pekařské ulici č. 76/78 a vstoupili do ní synovci zakladatele firmy Otto a Moritz Deutschovi. Od roku 1920 byla firma uváděna také pod českým názvem Bratři Deutschové a od roku 1931 rozšířila předmět podnikání také o obchod s vínem. Otto Deutsch se narodil v Brně roku 1867. V roce 1913 se oženil s o dvaadvacet let mladší Berthe (Bertou) rozenou Strakoschovou, s níž měl děti Heralda a Gerdu Inge Edit. Patrně v roce 1936 zakoupili Otto a Berta Deutschovi jednu z posledních volných parcel č. 109/3 v nově vznikající ulici Jana Máši (dnes Mášova) za účelem výstavby vlastního nájemního domu. Projekt byl svěřen architektovi židovského původu Maxu Tintnerovi, který počátkem roku 1937 vypracoval projekt na stavbu čtyřpatrového funkcionalistického domu č. 24. Ve stejném roce projektoval také pro židovskou rodinu Karla a Hildu Sinkovy protější dům č. 23a. Za stavbu byl odpovědný známý brněnský stavitel, rovněž židovského původu, Artur Eisler, jehož firma byla pověřena třeba i stavbou vily Tugendhat. Kolaudace domu se uskutečnila 1. října roku 1937. Vlastní dům však Deutschovi užívali jen krátkou dobu. Po okupaci nacisty byla firma a dům na Mášově ulici zabaven jako židovský majetek. Společnost Bratří Deutschové byla dána pod nucenou správu a treu-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2018

händerem byl ustanoven výnosem říšského protektora Wilhelm Dittrich z Brna. Po jeho odvolání se správcem firmy stal v roce 1940 Ludwig Jemelik, který ji na základě vynucené kupní smlouvy ze dne 7. září 1941 koupil za cenu 535 000 korun a tím ji arizoval. Protože Jemelik sloužil zároveň ve wehrmachtu, udělil prokuraturu firmy své sestře Elisabetě a v roce 1942 změnil název firmy na L. Jemelik – Likör und Fruchtsäftefabrik, Wein und Essighandel Brünn. V té době už byl ovšem Otto Deutsch se svojí rodinou vystěhován z vlastního domu. Uvolněné byty v jejich domě pak obsadili nacističtí důstojníci. Poslední adresou Otto Deutsche je v policejní přihlášce uváděna Hoppengasse (dnes Hoppova). 23. března 1942 byl Otto Deutsch s manželkou převezen transportem Ad-101 do Terezína a odtud 25. dubna 1942 transportem An-739 do ghetta ve Varšavě, kde oba zahynuli. Jejich syn Herald byl transportován z Prahy 25. února 1944 do Terezína, odtud do Osvětimi a nakonec do koncentračního tábora Schwarzheide, kde byl 1. října 1944 zavražděn. Konec války přečkala jen dcera Gerde Inge Edit, která ale zemřela v roce 1946 v Miláně. Nutno dodat, že stejně tragický osud potkal i zmíněného architekta domu na Mášově Maxe Tintnera i jeho stavitele Artura Eislera. Po osvobození Brna byla firma L. Jemelik považována za německý majetek a byla tak do ní zavedena národní správa. Po žádosti o restituci, kterou vedl Gerhard Karl Deutsch, syn Moritze Deutsche, byl majetek v roce 1947 rodině vrácen. Záhy ale znovu zasáhly události velkých dějin a po únoru 1948 byla do firmy zavedena národní správa a správcem ustanovena firma Rájecké závody lihovarské n. p. Rájec nad Svitavou. Rodina Deustchova zmizela z tváře města téměř beze stopy. Dodnes však stojí dům na Pekařské 76/78, kde rodina do roku 1937 bydlela a kde sídlila firma Bratři Deutschové. Dlouhou dobu neudržovaného domu se ale před nedávnem chopila skupina mladých architektů a umělců, kteří zde vytvořili velmi zajímavý tvůrčí prostor s architektonickými studiemi, kinosálem a kavárnou, který stále udržuje specifický industriální charakter domu. Rovněž obyvatelé domu na Mášově ulici 24 si před několika lety vzpomenuli na někdejšího stavebníka a obyvatele domu a před dům nechali do chodníku vložit Stolpersteine/Kameny zmizelých, které Otto Deutsche a jeho rodinu připomínají. Michal Doležel, ■ člen Rady MČ Brno-střed