Historie
OSUD ŽIDOVSKÉ RODINY
DEUTSCHŮ
Říká se, že historii tvoří historky a že velké
dějiny se nejlépe dokreslují na konkrétních
příbězích jednotlivců. Protentokrát tedy
opustíme obecné vyprávění o brněnské historii a podíváme se mnohem blíž na osud
konkrétní rodiny z přelomu 19. a 20. století.
V předchozím díle našeho vyprávění jsme
se ocitli v polovině 19. století, tedy v době,
kdy se začaly naplno odrážet reformy započaté už Josefem II., kdy se evropská společnost začala revolučními prostředky hlásit
o svoje práva a kdy odstartoval nebývalý technický progres. Společenské a politické změny
vyvolané revolučními roky 1848–1849 se přirozeně nevyhnuly ani Brnu a dotkly se i židovského obyvatelstva, které tvořilo v Čechách
a na Moravě nemalé množství. Liberalizace
poměrů přinesla oficiální zrušení židovských
ghett, familienského zákona a toleranční
daně. Na tyto transformační procesy a postupný nástup kapitalismu reagovali čeští a moravští židé hromadným sestěhováním se do
městských aglomerací a významných průmyslových oblastí. Jejich úplné zrovnoprávnění
s křesťanskou většinou pak přinesla prosincová ústava z roku 1867, která židovským obyvatelům přiznala volební právo. Židé začali
velmi záhy po své emancipaci vynikat v celé
řadě odvětví – v průmyslu, v bankovnictví,
v právu, ve vědě nebo v hudbě.
Jedním z takových příkladů může být i rodina Maxe Deutsche (1801–1883), který opustil
rodné Říčany a odešel do Brna, aby si v roce
1851 vyžádal od Krajské vlády v Brně oprávnění
k výrobě rosolky a likérů. Už o rok později vedl
Zemský soud v Brně jeho firmu v obchodním
rejstříku. Výrobu provozoval ve vlastním domě
na Nových Sadech č. p. 89, dnes Nádražní ulice č. 3. Po smrti Maxe Deutsche pokračovali
v rodinném obchodu i všichni tři jeho synové.
V roce 1884 založili firmu Brüder Deutsch,
jejímž předmětem podnikání byl sice obchod
s voly, ale v roce 1911 požádali Zemský soud
v Brně o zápis změny podnikání firmy, která
se opět věnovala pálení lihovin. Firma zahájila
výrobu v roce 1918 v Pekařské ulici č. 76/78
a vstoupili do ní synovci zakladatele firmy Otto
a Moritz Deutschovi. Od roku 1920 byla firma
uváděna také pod českým názvem Bratři
Deutschové a od roku 1931 rozšířila předmět
podnikání také o obchod s vínem.
Otto Deutsch se narodil v Brně roku 1867.
V roce 1913 se oženil s o dvaadvacet let mladší
Berthe (Bertou) rozenou Strakoschovou, s níž
měl děti Heralda a Gerdu Inge Edit. Patrně
v roce 1936 zakoupili Otto a Berta Deutschovi
jednu z posledních volných parcel č. 109/3
v nově vznikající ulici Jana Máši (dnes Mášova)
za účelem výstavby vlastního nájemního domu.
Projekt byl svěřen architektovi židovského
původu Maxu Tintnerovi, který počátkem roku
1937 vypracoval projekt na stavbu čtyřpatrového funkcionalistického domu č. 24. Ve stejném roce projektoval také pro židovskou rodinu Karla a Hildu Sinkovy protější dům č. 23a.
Za stavbu byl odpovědný známý brněnský stavitel, rovněž židovského původu, Artur Eisler,
jehož firma byla pověřena třeba i stavbou vily
Tugendhat. Kolaudace domu se uskutečnila
1. října roku 1937. Vlastní dům však Deutschovi
užívali jen krátkou dobu. Po okupaci nacisty
byla firma a dům na Mášově ulici zabaven jako
židovský majetek. Společnost Bratří Deutschové byla dána pod nucenou správu a treu-
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | únor 2018
händerem byl ustanoven výnosem říšského
protektora Wilhelm Dittrich z Brna. Po jeho
odvolání se správcem firmy stal v roce 1940
Ludwig Jemelik, který ji na základě vynucené
kupní smlouvy ze dne 7. září 1941 koupil za cenu
535 000 korun a tím ji arizoval. Protože Jemelik
sloužil zároveň ve wehrmachtu, udělil prokuraturu firmy své sestře Elisabetě a v roce 1942
změnil název firmy na L. Jemelik – Likör und
Fruchtsäftefabrik, Wein und Essighandel Brünn.
V té době už byl ovšem Otto Deutsch se
svojí rodinou vystěhován z vlastního domu.
Uvolněné byty v jejich domě pak obsadili nacističtí důstojníci. Poslední adresou Otto Deutsche
je v policejní přihlášce uváděna Hoppengasse
(dnes Hoppova). 23. března 1942 byl Otto
Deutsch s manželkou převezen transportem
Ad-101 do Terezína a odtud 25. dubna 1942
transportem An-739 do ghetta ve Varšavě, kde
oba zahynuli. Jejich syn Herald byl transportován z Prahy 25. února 1944 do Terezína,
odtud do Osvětimi a nakonec do koncentračního tábora Schwarzheide, kde byl 1. října 1944
zavražděn. Konec války přečkala jen dcera
Gerde Inge Edit, která ale zemřela v roce 1946
v Miláně. Nutno dodat, že stejně tragický osud
potkal i zmíněného architekta domu na Mášově
Maxe Tintnera i jeho stavitele Artura Eislera.
Po osvobození Brna byla firma L. Jemelik považována za německý majetek a byla tak do ní
zavedena národní správa. Po žádosti o restituci,
kterou vedl Gerhard Karl Deutsch, syn Moritze
Deutsche, byl majetek v roce 1947 rodině vrácen. Záhy ale znovu zasáhly události velkých
dějin a po únoru 1948 byla do firmy zavedena
národní správa a správcem ustanovena firma
Rájecké závody lihovarské n. p. Rájec nad Svitavou. Rodina Deustchova zmizela z tváře města téměř beze stopy. Dodnes však stojí dům
na Pekařské 76/78, kde rodina do roku 1937
bydlela a kde sídlila firma Bratři Deutschové.
Dlouhou dobu neudržovaného domu se ale
před nedávnem chopila skupina mladých
architektů a umělců, kteří zde vytvořili velmi
zajímavý tvůrčí prostor s architektonickými studiemi, kinosálem a kavárnou, který stále udržuje specifický industriální charakter domu.
Rovněž obyvatelé domu na Mášově ulici 24 si
před několika lety vzpomenuli na někdejšího
stavebníka a obyvatele domu a před dům
nechali do chodníku vložit Stolpersteine/Kameny zmizelých, které Otto Deutsche a jeho rodinu připomínají.
Michal Doležel, ■
člen Rady MČ Brno-střed