Rozhovor
BARBORA DVOŘÁKOVÁ:
BUĎTE STAŘÍ, AŽ BUDETE CHTÍT!
Podle posledních dostupných údajů má
Brno celkem 379 527 obyvatel, z toho starých lidí, používáme-li terminologii Světové
zdravotnické organizace, která považuje
za období raného stáří věk nad šedesát, je
101 597 tisíc (42 443 muži a 59 154 ženy).
Dlouhověkých nad devadesát je v Brně
3176, z toho je 863 mužů a 2 313 žen.
A někteří z nich bydlí v domově pro seniory,
který má ve štítě vepsáno motto: Domov
s péčí – péče s láskou. Ředitelkou je zde
paní Barbora Dvořáková.
Kdy je podle vás člověk starý?
Existují různé definice stáří a jeho odborná členění, ale já odpovím slovy jedné naší
obyvatelky: člověk má být starý, až když se
mu chce! A to je důležité. Svým nastavením
člověk může ovlivnit hodně. I stárnutí
samotné.
Ale co když skutečně začnou
docházet mentální i fyzické
síly? Jak konkrétně
postupovat?
Mělo by být na každém z nás, jak se rozhodneme. V Brně velmi dobře funguje odbor
sociální péče a Socio-info centrum Magistrátu
města Brna na Kolišti, kde poradí. Podle toho,
kolik péče senior potřebuje, má na výběr
několik druhů služeb. Pokud se cítí pouze
sám – v Brně je řada senior klubů, kde si každý najde zábavu a přátele. Pokud již potřebujete s něčím pomoci, máme v Brně velmi
dobrou síť terénních služeb a pokud terénní
služba nestačí, nebo si rodina jenom potřebuje odpočinout, jede třeba na dovolenou,
tehdy je možné využít službu přechodného
pobytu. Je to systém pobytové služby na určitou dobu.
Na co tedy jsou domovy
pro seniory?
To je dobrá otázka (úsměv). Sociální služba
domov pro seniory má nastupovat ve chvíli,
když už jsou všechny možnosti vyčerpány
a rodina ani s pomocí terénní služby nedokáže péči o seniora zvládnout. V současné
době jsou dva typy domovů: jeden pro seniory s demencí, ty se nazývají domovy se zvláštním režimem, a potom domov pro seniory
určený pro osoby v seniorském věku, které
se pro svůj věk nebo nemoc nemohou o sebe
postarat.
Proč je po domovech pro
seniory taková poptávka, kdy si
mohu podat přihlášku?
Začnu diplomaticky: míra schopnosti postarat se o svoje staré a potřebné rodiče je
u každého z nás jiná. Jsou bohužel i případy,
že děti či vnoučata chtějí dobře bydlet, a tak
se dědeček nebo babička „odloží“ do domova. A v tom je ta chyba. V našem nastavení.
Domovy pro seniory jsou zde pro případy,
až když se všechny sociální služby vyčerpaly
a nelze to řešit jinak. Pro přijetí není rozhodující, jak dlouho máte přihlášku podanou,
ale vaše sociální situace. Tedy – nemohu se
o sebe postarat. Ani s pomocí rodiny, terénní
nebo odlehčovací služby.
Co nám tedy poradíte?
Buďte staří, až budete chtít! Ale informujte
rodinu nebo přátele o svém přání, kde chcete
dožít.
Na fotografii v obsahu jste
s jedním z vašich klientů
Ivo Mrázkem při akci mimo
domov. Často takto doprovázíte
vaše obyvatele?
Snažíme se, aby zůstali v kontaktu se svým
přirozeným prostředím. Nejen já, ale i naši
zaměstnanci se snaží obyvatelům zachovat
jejich přirozené sociální vazby. Pan Mrázek
byl jako žijící legenda našeho sportu pozván
na významnou společenskou akci a jeho syn
ho v ten den doprovodit nemohl. Tak jsem
jela já (úsměv), ale nebyl to ojedinělý případ.
Když se chce, všechno jde.
Blíží se Vánoce. Jaké jsou ve
vašem domově pro seniory?
Tradičně krásné jako ve všech rodinách,
které je takové chtějí mít. Začínají žehnáním
adventního věnce v naší kapli, louskáme ořechy, chystají se dárky, přání. Přemýšlí se, co
se dobrého za cukroví upeče. Štědrovečerní
večeři zahajujeme za svitu svíček čtením
z bible, připomenutím příběhu, který je tím
pravým důvodem radosti a oslav. Nikdo u nás
nemusí být o Vánocích sám. Je to jenom otázka volby. Mám vždy radost, když rodina přijede a své blízké si odveze domů. Setkávám
se ale někdy s tím, že naši obyvatelé nechtějí
jít k rodině v obavě, že budou na obtíž. Tady
bych ráda apelovala na všechny seniory, kteří
odmítají nabídku svých dětí či vnoučat na to,
Barbora Dvořáková
Narodila se ve Veverské Bítýšce.
S úsměvem říká, že to je důvod, proč
miluje cestování. Titul magistr získala
na Univerzitě Palackého v Olomouci
a svoji profesní dráhu začala jako dětská sestra ve speciálních jeslích.
Učila také na základní škole, pracovala ve firmě, která se zabývala léčivými
rostlinami, a vyzkoušela si i život boudaře, správce chaty v horách. V současné době se stará o domov pro
seniory v Okružní ulici v Brně.
Ve své práci je úspěšná i spokojená
také proto, že ji manžel a syn, jak sama
říká, zahrnují láskou a péčí, takže je
opravdu šťastná.
Kromě cestování má ráda klobouky
a tato záliba ji dovedla až k tomu, že
absolvovala několik kurzů a ráda klobouky navrhuje a vyrábí.
Kdyby si mohla vybrat místo, kde by
chtěla žít, byly by to východní Krkonoše
nebo ostrov Malta.
aby strávili Štědrý den s nimi. Mluvím i za ně:
běžte, je to pro nás důležité, pokud jste s námi
v tento den, opět se stáváme těmi dětmi, které byly okouzleny tajemností Štědrého dne.
Když odmítnete, i nám opravdu v té atmosféře
chybí něco podstatného. A hlavně si uvědomte, že nejste nikdy na obtíž. Láska takové
Vladimír Koudelka ■
slovo nezná.
Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2018 | 15