Rozhovor

BARBORA DVOŘÁKOVÁ:

BUĎTE STAŘÍ, AŽ BUDETE CHTÍT!

Podle posledních dostupných údajů má

Brno celkem 379 527 obyvatel, z toho starých lidí, používáme-li terminologii Světové

zdravotnické organizace, která považuje

za období raného stáří věk nad šedesát, je

101 597 tisíc (42 443 muži a 59 154 ženy).

Dlouhověkých nad devadesát je v Brně

3176, z toho je 863 mužů a 2 313 žen.

A někteří z nich bydlí v domově pro seniory,

který má ve štítě vepsáno motto: Domov

s péčí – péče s láskou. Ředitelkou je zde

paní Barbora Dvořáková.

Kdy je podle vás člověk starý?

Existují různé definice stáří a jeho odborná členění, ale já odpovím slovy jedné naší

obyvatelky: člověk má být starý, až když se

mu chce! A to je důležité. Svým nastavením

člověk může ovlivnit hodně. I stárnutí

samotné.

Ale co když skutečně začnou

docházet mentální i fyzické

síly? Jak konkrétně

postupovat?

Mělo by být na každém z nás, jak se rozhodneme. V Brně velmi dobře funguje odbor

sociální péče a Socio-info centrum Magistrátu

města Brna na Kolišti, kde poradí. Podle toho,

kolik péče senior potřebuje, má na výběr

několik druhů služeb. Pokud se cítí pouze

sám – v Brně je řada senior klubů, kde si každý najde zábavu a přátele. Pokud již potřebujete s něčím pomoci, máme v Brně velmi

dobrou síť terénních služeb a pokud terénní

služba nestačí, nebo si rodina jenom potřebuje odpočinout, jede třeba na dovolenou,

tehdy je možné využít službu přechodného

pobytu. Je to systém pobytové služby na určitou dobu.

Na co tedy jsou domovy

pro seniory?

To je dobrá otázka (úsměv). Sociální služba

domov pro seniory má nastupovat ve chvíli,

když už jsou všechny možnosti vyčerpány

a rodina ani s pomocí terénní služby nedokáže péči o seniora zvládnout. V současné

době jsou dva typy domovů: jeden pro seniory s demencí, ty se nazývají domovy se zvláštním režimem, a potom domov pro seniory

určený pro osoby v seniorském věku, které

se pro svůj věk nebo nemoc nemohou o sebe

postarat.

Proč je po domovech pro

seniory taková poptávka, kdy si

mohu podat přihlášku?

Začnu diplomaticky: míra schopnosti postarat se o svoje staré a potřebné rodiče je

u každého z nás jiná. Jsou bohužel i případy,

že děti či vnoučata chtějí dobře bydlet, a tak

se dědeček nebo babička „odloží“ do domova. A v tom je ta chyba. V našem nastavení.

Domovy pro seniory jsou zde pro případy,

až když se všechny sociální služby vyčerpaly

a nelze to řešit jinak. Pro přijetí není rozhodující, jak dlouho máte přihlášku podanou,

ale vaše sociální situace. Tedy – nemohu se

o sebe postarat. Ani s pomocí rodiny, terénní

nebo odlehčovací služby.

Co nám tedy poradíte?

Buďte staří, až budete chtít! Ale informujte

rodinu nebo přátele o svém přání, kde chcete

dožít.

Na fotografii v obsahu jste

s jedním z vašich klientů

Ivo Mrázkem při akci mimo

domov. Často takto doprovázíte

vaše obyvatele?

Snažíme se, aby zůstali v kontaktu se svým

přirozeným prostředím. Nejen já, ale i naši

zaměstnanci se snaží obyvatelům zachovat

jejich přirozené sociální vazby. Pan Mrázek

byl jako žijící legenda našeho sportu pozván

na významnou společenskou akci a jeho syn

ho v ten den doprovodit nemohl. Tak jsem

jela já (úsměv), ale nebyl to ojedinělý případ.

Když se chce, všechno jde.

Blíží se Vánoce. Jaké jsou ve

vašem domově pro seniory?

Tradičně krásné jako ve všech rodinách,

které je takové chtějí mít. Začínají žehnáním

adventního věnce v naší kapli, louskáme ořechy, chystají se dárky, přání. Přemýšlí se, co

se dobrého za cukroví upeče. Štědrovečerní

večeři zahajujeme za svitu svíček čtením

z bible, připomenutím příběhu, který je tím

pravým důvodem radosti a oslav. Nikdo u nás

nemusí být o Vánocích sám. Je to jenom otázka volby. Mám vždy radost, když rodina přijede a své blízké si odveze domů. Setkávám

se ale někdy s tím, že naši obyvatelé nechtějí

jít k rodině v obavě, že budou na obtíž. Tady

bych ráda apelovala na všechny seniory, kteří

odmítají nabídku svých dětí či vnoučat na to,

Barbora Dvořáková

Narodila se ve Veverské Bítýšce.

S úsměvem říká, že to je důvod, proč

miluje cestování. Titul magistr získala

na Univerzitě Palackého v Olomouci

a svoji profesní dráhu začala jako dětská sestra ve speciálních jeslích.

Učila také na základní škole, pracovala ve firmě, která se zabývala léčivými

rostlinami, a vyzkoušela si i život boudaře, správce chaty v horách. V současné době se stará o domov pro

seniory v Okružní ulici v Brně.

Ve své práci je úspěšná i spokojená

také proto, že ji manžel a syn, jak sama

říká, zahrnují láskou a péčí, takže je

opravdu šťastná.

Kromě cestování má ráda klobouky

a tato záliba ji dovedla až k tomu, že

absolvovala několik kurzů a ráda klobouky navrhuje a vyrábí.

Kdyby si mohla vybrat místo, kde by

chtěla žít, byly by to východní Krkonoše

nebo ostrov Malta.

aby strávili Štědrý den s nimi. Mluvím i za ně:

běžte, je to pro nás důležité, pokud jste s námi

v tento den, opět se stáváme těmi dětmi, které byly okouzleny tajemností Štědrého dne.

Když odmítnete, i nám opravdu v té atmosféře

chybí něco podstatného. A hlavně si uvědomte, že nejste nikdy na obtíž. Láska takové

Vladimír Koudelka ■

slovo nezná.

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2018 | 15