Rozhovor

BARBORA DVOŘÁKOVÁ: BUĎTE STAŘÍ, AŽ BUDETE CHTÍT! Podle posledních dostupných údajů má Brno celkem 379 527 obyvatel, z toho starých lidí, používáme-li terminologii Světové zdravotnické organizace, která považuje za období raného stáří věk nad šedesát, je 101 597 tisíc (42 443 muži a 59 154 ženy). Dlouhověkých nad devadesát je v Brně 3176, z toho je 863 mužů a 2 313 žen. A někteří z nich bydlí v domově pro seniory, který má ve štítě vepsáno motto: Domov s péčí – péče s láskou. Ředitelkou je zde paní Barbora Dvořáková.

Kdy je podle vás člověk starý? Existují různé definice stáří a jeho odborná členění, ale já odpovím slovy jedné naší obyvatelky: člověk má být starý, až když se mu chce! A to je důležité. Svým nastavením člověk může ovlivnit hodně. I stárnutí samotné.

Ale co když skutečně začnou docházet mentální i fyzické síly? Jak konkrétně postupovat? Mělo by být na každém z nás, jak se rozhodneme. V Brně velmi dobře funguje odbor sociální péče a Socio-info centrum Magistrátu města Brna na Kolišti, kde poradí. Podle toho, kolik péče senior potřebuje, má na výběr několik druhů služeb. Pokud se cítí pouze sám – v Brně je řada senior klubů, kde si každý najde zábavu a přátele. Pokud již potřebujete s něčím pomoci, máme v Brně velmi dobrou síť terénních služeb a pokud terénní služba nestačí, nebo si rodina jenom potřebuje odpočinout, jede třeba na dovolenou, tehdy je možné využít službu přechodného pobytu. Je to systém pobytové služby na určitou dobu.

Na co tedy jsou domovy pro seniory? To je dobrá otázka (úsměv). Sociální služba domov pro seniory má nastupovat ve chvíli, když už jsou všechny možnosti vyčerpány a rodina ani s pomocí terénní služby nedokáže péči o seniora zvládnout. V současné době jsou dva typy domovů: jeden pro seniory s demencí, ty se nazývají domovy se zvláštním režimem, a potom domov pro seniory určený pro osoby v seniorském věku, které se pro svůj věk nebo nemoc nemohou o sebe postarat.

Proč je po domovech pro seniory taková poptávka, kdy si mohu podat přihlášku? Začnu diplomaticky: míra schopnosti postarat se o svoje staré a potřebné rodiče je u každého z nás jiná. Jsou bohužel i případy, že děti či vnoučata chtějí dobře bydlet, a tak se dědeček nebo babička „odloží“ do domova. A v tom je ta chyba. V našem nastavení. Domovy pro seniory jsou zde pro případy, až když se všechny sociální služby vyčerpaly a nelze to řešit jinak. Pro přijetí není rozhodující, jak dlouho máte přihlášku podanou, ale vaše sociální situace. Tedy – nemohu se o sebe postarat. Ani s pomocí rodiny, terénní nebo odlehčovací služby.

Co nám tedy poradíte? Buďte staří, až budete chtít! Ale informujte rodinu nebo přátele o svém přání, kde chcete dožít.

Na fotografii v obsahu jste s jedním z vašich klientů Ivo Mrázkem při akci mimo domov. Často takto doprovázíte vaše obyvatele? Snažíme se, aby zůstali v kontaktu se svým přirozeným prostředím. Nejen já, ale i naši zaměstnanci se snaží obyvatelům zachovat jejich přirozené sociální vazby. Pan Mrázek byl jako žijící legenda našeho sportu pozván na významnou společenskou akci a jeho syn ho v ten den doprovodit nemohl. Tak jsem jela já (úsměv), ale nebyl to ojedinělý případ. Když se chce, všechno jde.

Blíží se Vánoce. Jaké jsou ve vašem domově pro seniory? Tradičně krásné jako ve všech rodinách, které je takové chtějí mít. Začínají žehnáním adventního věnce v naší kapli, louskáme ořechy, chystají se dárky, přání. Přemýšlí se, co se dobrého za cukroví upeče. Štědrovečerní večeři zahajujeme za svitu svíček čtením z bible, připomenutím příběhu, který je tím pravým důvodem radosti a oslav. Nikdo u nás nemusí být o Vánocích sám. Je to jenom otázka volby. Mám vždy radost, když rodina přijede a své blízké si odveze domů. Setkávám se ale někdy s tím, že naši obyvatelé nechtějí jít k rodině v obavě, že budou na obtíž. Tady bych ráda apelovala na všechny seniory, kteří odmítají nabídku svých dětí či vnoučat na to,

Barbora Dvořáková Narodila se ve Veverské Bítýšce. S úsměvem říká, že to je důvod, proč miluje cestování. Titul magistr získala na Univerzitě Palackého v Olomouci a svoji profesní dráhu začala jako dětská sestra ve speciálních jeslích. Učila také na základní škole, pracovala ve firmě, která se zabývala léčivými rostlinami, a vyzkoušela si i život boudaře, správce chaty v horách. V současné době se stará o domov pro seniory v Okružní ulici v Brně. Ve své práci je úspěšná i spokojená také proto, že ji manžel a syn, jak sama říká, zahrnují láskou a péčí, takže je opravdu šťastná. Kromě cestování má ráda klobouky a tato záliba ji dovedla až k tomu, že absolvovala několik kurzů a ráda klobouky navrhuje a vyrábí. Kdyby si mohla vybrat místo, kde by chtěla žít, byly by to východní Krkonoše nebo ostrov Malta.

aby strávili Štědrý den s nimi. Mluvím i za ně: běžte, je to pro nás důležité, pokud jste s námi v tento den, opět se stáváme těmi dětmi, které byly okouzleny tajemností Štědrého dne. Když odmítnete, i nám opravdu v té atmosféře chybí něco podstatného. A hlavně si uvědomte, že nejste nikdy na obtíž. Láska takové Vladimír Koudelka ■ slovo nezná.

Zpravodaj městské části Brno-střed | prosinec 2018 | 15