Historie
JAKÝ BYL ROK 1968 V BRNĚ?
Když se nad ránem 21. srpna vraceli mladí
Brňané z nočního tahu, mohli slyšet nebývalý hukot transportních letounů, které právě přistávaly na tuřanském letišti. Nikdo
z nich netušil, že území Československa
je právě obsazováno vojsky Varšavské
smlouvy.
Vůbec první letoun s dvacetičlennou skupinou osob, převlečených do uniforem letecké společnosti Aeroflot – ve skutečnosti se
však jednalo o převlečené agenty KGB – přistál na brněnském letišti už 20. srpna kolem
deváté hodiny večerní. Ozbrojení sovětští
agenti poté obsadili kontrolní věž a převzali
letiště do své kontroly. Těsně po půlnoci pak
z přímého rozkazu ministra národní obrany
Martina Dzúra došlo k osvětlení přistávací
a naváděcí plochy, kam záhy začalo přilétat
dalších 75 letounů s příslušníky 103. gardové
vzdušné výsadkové divize s obrněnými transportéry a děly. Z letiště pak směřovala okupační vojska k předem daným cílům. Pod
kontrolu okupantů se tak dostalo hlavní vlakové nádraží, nádražní pošta, budovy televize
a rozhlasu, banka na náměstí Svobody, městský a krajský národní výbor. Dále byl obsazen
hrad Špilberk, kasárna a další vojenské objekty a všechny příjezdové cesty do Brna a hlavní
křižovatky ve městě. V mnohých případech
namířili okupanti tanky proti objektům, o nichž
se domnívali, že jde o státní úřady. Mnohdy
se však jednalo o budovy škol, jako tomu
bylo například na křižovatce Kotlářské a Kounicovy.
Od brzkého rána 21. srpna docházelo
k potyčkám mezi okupačními vojsky a obyvateli města. Lidé odstraňovali komunistické
symboly, přetírali názvy ulic nebo navigační
cedule. Celé dopoledne ulicemi města projížděly skupiny motorkářů s československými vlajkami. V centru města se srotil několikatisícový dav nesoucí transparenty se jmény
představitelů Pražského jara. Dav provolával
ostrá protiokupační hesla a přesunoval se
z dnešního Moravského náměstí (dříve Rudé)
k náměstí Svobody a přes Masarykovu ulici
k vlakovému nádraží, kde se nacházela sovětská okupační vojska. Okupace Brna se
neobešla ani bez přímého střetu, zraněných
a mrtvých. Na Hlavním nádraží a náměstí Svobody byli střelbou zraněni čtyři lidé. V 9.30
byl na Jihlavské ulici zastřelen šestnáctiletý
Josef Žemlička. Další obětí se stal třicetiletý
Viliam Debnár, kterého v automobilu a před
zrakem jeho syna zastřelil sovětský okupant.
Nezletilý syn pak musel se svým mrtvým
otcem zůstat více jak hodinu v autě.
Srpnová okupace v Brně však má i své
nepopíratelné hrdiny. Mezi ně patří stále žijící
plukovník Otakar Pospíšil. Každoročně
21. srpna se jako jeden z mála účastní pietního
aktu u pamětní desky Danuše Muzikářové
na Moravském náměstí. Osudného dne před
50 lety jel jako voják ke svému útvaru na letiště a již v trolejbusu mohl sledovat sovětské
vojáky, kteří okupovali město. Teprve po
svém příjezdu na letiště se však dozvěděl,
co se vlastně stalo a vzhledem k tomu, že
intervence vojsky Varšavské smlouvy se
uskutečnila bez vědomí nejvyšších orgánů
země, vytvořil se svým velitelem nesouhlasné
prohlášení. Letáky s prohlášením poté začal
distribuovat mezi sovětské vojáky. Když s nimi
začal také diskutovat a přesvědčovat je
o nezákonném vpádu do naší země, ucítil po
chvíli tlak ve svých zádech. Otočil se a před
ním stáli příslušníci KGB, kteří jej zatkli
a odvezli na velitelské stanoviště. Velitel
brněnské okupace generál Ivanov se po přečtení listiny rozlítil a rozhodl, že za podrývání
morálky sovětských vojsk bude Otakar Pospíšil zastřelen. Mezitím příslušníci KGB přivezli
také L. Málka, který jej k sovětským hlídkám
dovezl na motorce, a oba zajatce umístili ve
výklenku chodby, kde je střežili tři sovětští
samopalníci. Nekonečné čtyři hodiny probíhalo vyjednávání, nakonec byli rukojmí po
telefonické intervenci zástupce velitele pluku
propuštěni.
Druhého dne okupace protesty ještě zesílily. Vášně davů byly umocněny pohledem
na československou vlajku potřísněnou krví,
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | listopad 2018
kterou ukazovali motorkáři při svých jízdách
brněnskými ulicemi. Lze se dohadovat, zda
byla skutečně potřísněna krví jedné z obětí,
ale účel byl splněn: občané se sjednotili ve
svém odporu proti okupaci. Lidé začali nosit
trikolóry a černé stužky, podepisovat různé
petice vyjadřující odpor proti okupaci a podporu představitelům Pražského jara. Zdi
budov, výkladní skříně, prostředky městské
dopravy, byly doslova pokryty stovkami plakátů a hesel, vyzývajících okupanty k odchodu. Došlo i k výraznějším formám odporu,
například na náměstí Svobody byla z budovy
prodejny Sovětské knihy stržena neonová
reklama, a na budově byly vyvěšeny černé
prapory.
S postupnými dny a tím, jak se začala vyvíjet
politická situace, začal odpor s okupací mezi
lidmi slábnout. Zmiňovaný Otakar Pospíšil na
to vzpomínal. ,,Celý náš pluk byl nejprve jasně
vymezen proti okupaci. Už po týdnu začali
obracet političtí pracovníci a po dalších
dnech i ostatní. Tehdy se ukazovaly charaktery lidí.“ Při prvním výročí okupace, které si
mnozí Brňané připomínali v ulicích města, už
zasahovaly pořádkové jednotky československých komunistických složek. Dokonce
byli milicionářům nápomocni i příslušníci pluku Otakara Pospíšila. Stalo se tak, že i rok
1969 měl své oběti. Stali se jimi Stanislav Valehrach, zastřelený v Orlí ulici a Danuše Muzikářová, zastřelená na Moravském náměstí.
Jejich vrazi nebyli nikdy dopadeni a není
vyloučeno, že v Brně stále žijí.
Michal Doležel ■
místostarosta Sokola Brno I