Rozhovor
Jiří Vondrák: Ochraňujme lidské hodnoty v jakýchkoliv situacích!
tického, citlivého a nestydím se říct
– něžného. Je to umělec vpravdě
lidový. Já měl tu čest a štěstí, že
jsem mohl o něm už v minulých
letech natočit dva filmy. Jeden z dílů
cyklu Básníci Evropy a dokument
k jeho osmdesátinám Jiří Suchý…
v takový krásný společnosti. Můj
dárek k jeho letošnímu jubileu se
jmenuje Moje souboje a boje
a Česká televize ho v premiéře
odvysílala v předvečer narozenin
pana Suchého. Pouštěli jsme ho
také přímo v Semaforu při oslavě.
Pan Suchý měl radost. A já dvojnásobnou.
Profil
Jiří Vondrák, vlastním jménem Jiří
Vondráček, se narodil 7. března
1954 v Litoměřicích, ale první třídu
již dokončil v Brně. Stejně jako dvě
střední školy maturitou. Veřejně
začal koncertovat v roce 1969 se
znalostí pár kytarových akordů,
v duu Vondrák a Bodlák. V osmdesátých letech vytvořil s Pavlem Váněm a perkusionistou Richardem
Laškem seskupení Bowle, aby pak
stovky vystoupení zúročili vydáním
CD Bowle 92–93 Live. Jeho prvním
hudebním CD bylo ale sólové album
Šansony a písně z roku 1994. V té
době se již věnoval také televizní
tvorbě a s úspěchem i za hranicemi
se již hrála poetická a hudební koláž
Skutečně jsem nechtěl ublížit nikomu, kterou v roce 1989 napsal pro
Divadlo Husa na provázku. Jiří je
skutečnou renesanční osobností.
Na svém kontě má na 140 dokumentárních filmů, deset knih, pět
autorských CD a čtyři divadelní hry.
Řada jeho realizací byla po právu
oceněna laickou veřejností i odbornými porotami. Za všechny jmenujme televizní dokument Naděje
a stesky Bulata Okudžavy, na který
navázal dalšími dvanácti dokumenty vytvořenými pro cyklus Básníci
Evropy (mj. i Donovan, Hugues
Aufray či Ian Anderson z Jethro Tull).
K ceněným patří také dokument
Jarek a Amadeus (Jaromír Nohavica přebásnil libreto opery Cosi fan
tute), cyklus Back beat o legendách
světového rocku či cyklus o historii
československého folku Legendy
folku a country, který přetavil i do
knižní podoby. Jeho nejprodávanější knihou je Uprostřed běhu, životopisná kniha o Miroslavu Donutilovi. (Více na www.vondrak-jiri.cz.) Je
ženatý, s manželkou Janou má dvě
děti, Kristýnu a Jiřího. Když nepíše,
netočí, nezpívá či nehraje, snaží se
věnovat právě rodině.
Listopadový kalendář Jiřího Vondráka je zaplněn nejrůznějšími
akcemi dokladujícími šířku jeho
uměleckého rozkročení, ale naše
povídání nemohlo nerezonovat
ještě významnými událostmi
minulého měsíce.Vrcholilo mezinárodní turné k poctě Bulata
Okudžavy, v jehož rámci písničkáři z šesti různých zemí zpívali
ve svých jazycích písně tohoto
uznávaného barda a právě Jiří
Vondrák byl zástupcem České
republiky. Režíroval také koncert k pětapadesátinám skupiny
Synkopy 61, který v nejbližších
dnech uvede Česká televize,
a společně s předními brněnskými umělci uvedl do života svoji
prozatím poslední knížku Potulný básník věnovanou Bobu
Frídlovi. Účastnil se také narozeninové oslavy legendy české kultury Jiřího Suchého, a to i s neobvyklým dárkem, o kterém sám
oslavenec řekl: „Přiznám se, že
ač je mi pětaosmdesát, ještě nikdy jsem nedostal k narozeninám
film, a ještě ke všemu o své osobě. Je to opravdu originální dar.
Film vznikl tak, že si mě pan Jiří
Vondrák posadil do křesla, kladl
mně otázky a já na ně odpovídal,
odpovídal, odpovídal. Aniž bych
tehdy tušil, jak on s tím naloží.
Jak znám ale pana režiséra, který
už o mně natočil dva filmy, poradil si s jeho zpracováním na
výbornou.“
Jak se vám poslouchají taková
slova? Jaká byla oslava?
Pan Suchý je skutečná legenda.
Poznal jsem ho jako člověka empa-
Cyklus Básníci Evropy vlastně
nastartoval pořad o Bulatu Okudžavovi. Byli jste přátelé?
Poprvé jsem se s ním sešel už
v roce 1990 na jeho chatě u Moskvy. Slíbil, že k nám přijede, až od
nás odejdou sovětští vojáci. Po pěti
letech jsem ho přivítal v Brně, koncertoval tady a já s ním natočil
dokument. Před dvěma lety jsem
k jeho nedožitým devadesátinám
připravil k vydání reedici alba jeho
písniček a vyšla kniha, kterou jsem
nazval Okudžava, aneb od Nohavici k Provázku.
Příští rok v červnu to už bude dvacet let, co nás opustil. A jak napsal
jeden z novinářů: Bulat Okudžava
byl a stále je také důkazem toho,
že Rusko kromě putinovské agrese
nabízí i hodnoty s opačným znaménkem. Bulat je v mém životě
samostatné téma, které mě bude
provázet do konce života. Byl jsem
o třicet let mladší, ale myslím, že
mezi námi bylo něco, co se dá
nazvat přátelstvím.
Ve svém životě se úspěšně
prezentujete v mnoha činnostech
a profesích. Čím jste byl a jste nejvíc?
Jeden novinář mi před časem
v souvislosti s mými aktivitami přečetl v abecedním pořadí asi dvacítku profesí a ptal se mě na totéž.
Vím, že v tom seznamu byl básník,
divadelník, dokumentarista, dramaturg, muzikant, principál – to
v souvislosti s Divadlem šansonu,
které jsem v Brně provozoval a rád
bych jeho činnost časem obnovil.
Byl tam taky režisér, scenárista…
a končilo to zpěvákem. A já skutečně po těch téměř padesáti letech umělecké činnosti mohu říct
s „kolegou“ Janem Nerudou – vším
jsem byl rád (úsměv).
Na fotce jste se svým dlouholetým
souputníkem Antonínem
Jarošem, zvaným Bodlák. Vzpomínáte si na vaše první setkání?
Za tři roky to už bude padesát let,
co jsme se poznali. Bylo to na jedné
diskotéce, kde se dvěma puberťákům po kofole s rumem neudělalo
jaksi dobře. Seznámili jsme se
v dosti nedůstojné poloze, ale o to
důstojnější pak byla a je naše společná muzikantská cesta (úsměv).
První vystoupení jsme měli už v tom
roce 1969. Na pódium nás vystrčil
Franta Kocourek. O deset let později
jsme se stali profesionálními muzikanty a začali jsme doprovázet zpěvačku Froso Tarasidu. S příchodem
Michala Poláka se naše duo rozšířilo na trio Bodlák – Vondrák – Polák.
V minulém režimu jste měl pro
svoje protisocialistické smýšlení
„tvůrčí i interpretační problémy“.
Jak jste přivítal 17. listopad?
V pátek 17. listopadu 1989 jsme
měli sVladimírem Morávkem první
čtenou zkoušku mé první hry pro
Provázek. A do toho telefon, že se
v Praze něco děje. V neděli jsme
jeli hrát do Polska a teprve tam mi
to došlo. Před naším vystoupením
v bluesovém klubu vyběhl po
našem ohlášení jeden z diváků
k mikrofonu a vykřikl – v Československu jsou komunisti v …... A bylo
to! (Úsměv).
Váš ateliér je v Nerudově ulici,
centrum Brna znáte velmi dobře.
Jak se vám líbí?
Současné Brno miluju. Podívejte se
večer do centra, jak to žije. A nejen
mladými, studenty. I my starší se
chceme a dovedeme bavit (úsměv).
Vstupujeme do času bilancování,
plánů a přání. Co chystáte?
Už zkraje ledna začínám točit další
film. Bude o víře a vírách. Jmenuje
se Hovory klauna s Bohem a tím
klaunem bude Jiří Suchý. Každé
takové setkání s ušlechtilým člověkem, a měl jsem to štěstí jich pár
blíže poznat, ve mně utvrzuje pocit,
který bych vyjádřil oním přáním:
ochraňujme lidské hodnoty
v jakýchkoliv situacích!
Vladimír Koudelka
Foto: Igor Zehl
15
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Listopad 2016