Rozhovor
OLGA JEŘÁBKOVÁ
V LUŽÁNKÁCH ZNÁM KAŽDOU LAVIČKU
Hlas brněnské rodačky a patriotky dobře
znají posluchači Českého rozhlasu, čtenáři
díky jejím vzpomínkovým knihám objevují
pozoruhodné osobnosti kulturního světa,
studenti žurnalistiky na ni vzpomínají jako
na svoji profesorku. Od letošního roku se
nově podílí také na vzniku zpravodaje městské části jako členka redakční rady. Přestože je v penzi, stále překypuje aktivitou.
Jak trávíte dny babího léta?
Několik zářijových dnů jsme prochodili
po Berlíně a po Rujaně, odkud jsem se
vrátila k práci nad textem další vzpomínkové knihy, která bude, alespoň doufám,
pro čtenáře zajímavá.
Věnujete se i nadále
rozhlasové publicistice?
Ano. V poslední době jsem vysílala na
Vltavě deset půlhodinových vzpomínek
režiséra Ivo Krobota, k těm dalším relativně
nedávným rozsáhlejším rozhlasovým projektům patří také desetidílné vzpomínky
současného rektora JAMU profesora Petra
Oslzlého. Další natáčení plánuji na podzim,
ale jméno zpovídaného zatím neprozradím.
Při práci v Českém rozhlase
jste potkala celou řadu
významných osobností,
zaujala nebo inspirovala vás
některá z nich více než
ostatní?
To je častá otázka a já na ni mám stále
stejnou odpověď. Na rozhlasové práci je
nejzajímavější právě setkávání s neobyčejnými lidmi. Některá jména už jsem
uvedla, ale dovolím si přece jen zmínit Jiřího Grušu, s nímž jsem se potkávala, a to
nejen u mikrofonu, vždycky moc ráda.
Ráda si připomenu rozhovory s Pavlem
Tigridem, Antonínem Přidalem, nemohu
nezmínit desítky rozhovorů s Milanem
Uhde, jehož přátelství si velmi vážím, ale
stejně tak moudré vyprávění poskytnou
i lidé, jejichž jména sice nejsou tak zvučná,
ale životní zkušenosti nejsou o nic méně
vzrušující. A vyhledávat, nacházet a pak
zaznamenat takové příběhy, to pro mne
je smysl rozhlasové práce.
Současná situace spojená
s koronavirovou nákazou je
pro mnoho lidí psychicky
náročná, jak se s ní
vyrovnáváte? Co myslíte, že
je důležité pro spokojený
život?
Bude to znít velmi banálně, ale prací.
Celé jaro jsem vnímala jako dobu, kdy mám
klid a nikdo mne nevyrušuje – pocit téměř
neznámý. Ano, chyběli nám kamarádi, přece jen povídání po telefonu není to stejné
jako posezení s nimi. Odpověď na druhou
otázku bude opět banální, ale je tomu tak.
Pro spokojený život potřebuji spokojené
rodinné zázemí, a v našem věku už musím
dodat: samozřejmě zdraví. A na řešení krizových situací mám doma už čtyřicet let
psychologa.
Jak vnímáte současnou
podobu a atmosféru centra
města, máte tu nějaký
oblíbený kout?
Taková otázka by u mne mohla skončit
hodně dlouhým povídáním! Jsem brněnský patriot, v Brně jsem se narodila, ráda
se – alespoň před sebou – chlubím tím,
že bydlím stále ve stejném bytě, v němž
jsem se narodila. Ve středu města, s úžasným pohledem do parku Lužánky, na
všechna podstatná místa dojdu pěšky.
V Lužánkách jsem prožila dětství, dospívání, dospělost, chodili jsme tam na procházky s kočárkem s naší dcerou, později
s našimi vnoučaty. Lužánky byly naší oázou
i v jarní koronavirové době, známe každou
lavičku. A to je jen ta nejviditelnější blízká
lokalita. Za rohem je krásně upravený Tyršův sad, o pár kroků dál nově vystavěná
filosofická fakulta, s níž jsem úzce svázána
od dětství až po dnešek.
Je něco, co byste si ve městě
přála změnit či vylepšit?
Zase nebudu nijak originální. Štve mě
nepořádek, neuklizená ulice, ničení nově
opravených míst, necitlivé bourání nebo
naopak necitlivé stavby. Možná je to
věkem, v mládí má člověk jiné starosti, než
sledovat čistotu ulic. Ale chci na závěr
objektivně dodat, že Brno za poslední léta
rozkvetlo do krásy, je to moderní město,
plné mladých lidí, díky nimž slyšíte v ulicích
cizí řeč, a jsem vždycky pyšná, když mi
moji mimobrněnští přátelé s obdivem řeknou: v Brně se musí krásně žít. Ano,
potvrzuji, Brno je krásné město nejen pro
PhDr. Olga Jeřábková
Oblíbená rozhlasová redaktorka se
narodila v Brně v rodině univerzitního profesora české literatury Dušana Jeřábka
a redaktorky Československého rozhlasu
Zdenky Jeřábkové. Vystudovala psychologii adivadelní vědu na Filosofické fakultě
Masarykovy univerzity. Od roku 1985 působila v literární redakci Českého rozhlasu
Brno, několik let jako vedoucí Tvůrčí skupiny. V komentářích, reportážích a rozhovorech reflektuje a propaguje aktuální kulturní život Brna i jeho historické kořeny.
Pro stanici Český rozhlas Vltava připravila
desítky autorských literárních pořadů;
v cyklu Osudy zaznamenávala vzpomínky
a paměti významných osobností Brna:
např. Bořivoje Srby, Milana Uhdeho, Miloše
Štědroně, Miloše Hynšta, Antonína Přidala,
Bohumila Smejkala, Jiřího Vorlíčka, Mileny
Flodrové, Eriky Bezdíčkové, Miroslava Plešáka a mnoha dalších osobností. Kromě
práce pro rozhlas připravila k vydání knižní
publikace: Divadlo – můj osud (paměti
Bořivoje Srby), Přijdu za poledne (vzpomínky Miloše Štědroně), S houslemi přes
pět světadílů (Bohumil Smejkal) nebo Lásky a lijavce (vzpomínky Antonína Přidala).
V roce 2010 obdržela Cenu města Brna.
Své bohaté zkušenosti v médiích předávala více než deset let studentům žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
žití. Je to také město plné báječných lidí,
kteří se podílejí na nepřeberné nabídce
kulturních, dobročinných a jiných, mnohdy
nedoceněných akcí. A když už jsem si
dovolila několikrát říct, že nebudu originální, udělám to, s omluvou, i na závěr
a vypůjčím si vzkaz: neptejte se, co může
vaše město udělat pro vás. Ptejte se, co
můžete vy udělat pro svoje město.
Marta Vojáčková
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2020 | 15