Rozhovor

OLGA JEŘÁBKOVÁ

V LUŽÁNKÁCH ZNÁM KAŽDOU LAVIČKU

Hlas brněnské rodačky a patriotky dobře

znají posluchači Českého rozhlasu, čtenáři

díky jejím vzpomínkovým knihám objevují

pozoruhodné osobnosti kulturního světa,

studenti žurnalistiky na ni vzpomínají jako

na svoji profesorku. Od letošního roku se

nově podílí také na vzniku zpravodaje městské části jako členka redakční rady. Přestože je v penzi, stále překypuje aktivitou.

Jak trávíte dny babího léta?

Několik zářijových dnů jsme prochodili

po Berlíně a po Rujaně, odkud jsem se

vrátila k práci nad textem další vzpomínkové knihy, která bude, alespoň doufám,

pro čtenáře zajímavá.

Věnujete se i nadále

rozhlasové publicistice?

Ano. V poslední době jsem vysílala na

Vltavě deset půlhodinových vzpomínek

režiséra Ivo Krobota, k těm dalším relativně

nedávným rozsáhlejším rozhlasovým projektům patří také desetidílné vzpomínky

současného rektora JAMU profesora Petra

Oslzlého. Další natáčení plánuji na podzim,

ale jméno zpovídaného zatím neprozradím.

Při práci v Českém rozhlase

jste potkala celou řadu

významných osobností,

zaujala nebo inspirovala vás

některá z nich více než

ostatní?

To je častá otázka a já na ni mám stále

stejnou odpověď. Na rozhlasové práci je

nejzajímavější právě setkávání s neobyčejnými lidmi. Některá jména už jsem

uvedla, ale dovolím si přece jen zmínit Jiřího Grušu, s nímž jsem se potkávala, a to

nejen u mikrofonu, vždycky moc ráda.

Ráda si připomenu rozhovory s Pavlem

Tigridem, Antonínem Přidalem, nemohu

nezmínit desítky rozhovorů s Milanem

Uhde, jehož přátelství si velmi vážím, ale

stejně tak moudré vyprávění poskytnou

i lidé, jejichž jména sice nejsou tak zvučná,

ale životní zkušenosti nejsou o nic méně

vzrušující. A vyhledávat, nacházet a pak

zaznamenat takové příběhy, to pro mne

je smysl rozhlasové práce.

Současná situace spojená

s koronavirovou nákazou je

pro mnoho lidí psychicky

náročná, jak se s ní

vyrovnáváte? Co myslíte, že

je důležité pro spokojený

život?

Bude to znít velmi banálně, ale prací.

Celé jaro jsem vnímala jako dobu, kdy mám

klid a nikdo mne nevyrušuje – pocit téměř

neznámý. Ano, chyběli nám kamarádi, přece jen povídání po telefonu není to stejné

jako posezení s nimi. Odpověď na druhou

otázku bude opět banální, ale je tomu tak.

Pro spokojený život potřebuji spokojené

rodinné zázemí, a v našem věku už musím

dodat: samozřejmě zdraví. A na řešení krizových situací mám doma už čtyřicet let

psychologa.

Jak vnímáte současnou

podobu a atmosféru centra

města, máte tu nějaký

oblíbený kout?

Taková otázka by u mne mohla skončit

hodně dlouhým povídáním! Jsem brněnský patriot, v Brně jsem se narodila, ráda

se – alespoň před sebou – chlubím tím,

že bydlím stále ve stejném bytě, v němž

jsem se narodila. Ve středu města, s úžasným pohledem do parku Lužánky, na

všechna podstatná místa dojdu pěšky.

V Lužánkách jsem prožila dětství, dospívání, dospělost, chodili jsme tam na procházky s kočárkem s naší dcerou, později

s našimi vnoučaty. Lužánky byly naší oázou

i v jarní koronavirové době, známe každou

lavičku. A to je jen ta nejviditelnější blízká

lokalita. Za rohem je krásně upravený Tyršův sad, o pár kroků dál nově vystavěná

filosofická fakulta, s níž jsem úzce svázána

od dětství až po dnešek.

Je něco, co byste si ve městě

přála změnit či vylepšit?

Zase nebudu nijak originální. Štve mě

nepořádek, neuklizená ulice, ničení nově

opravených míst, necitlivé bourání nebo

naopak necitlivé stavby. Možná je to

věkem, v mládí má člověk jiné starosti, než

sledovat čistotu ulic. Ale chci na závěr

objektivně dodat, že Brno za poslední léta

rozkvetlo do krásy, je to moderní město,

plné mladých lidí, díky nimž slyšíte v ulicích

cizí řeč, a jsem vždycky pyšná, když mi

moji mimobrněnští přátelé s obdivem řeknou: v Brně se musí krásně žít. Ano,

potvrzuji, Brno je krásné město nejen pro

PhDr. Olga Jeřábková

Oblíbená rozhlasová redaktorka se

narodila v Brně v rodině univerzitního profesora české literatury Dušana Jeřábka

a redaktorky Československého rozhlasu

Zdenky Jeřábkové. Vystudovala psychologii adivadelní vědu na Filosofické fakultě

Masarykovy univerzity. Od roku 1985 působila v literární redakci Českého rozhlasu

Brno, několik let jako vedoucí Tvůrčí skupiny. V komentářích, reportážích a rozhovorech reflektuje a propaguje aktuální kulturní život Brna i jeho historické kořeny.

Pro stanici Český rozhlas Vltava připravila

desítky autorských literárních pořadů;

v cyklu Osudy zaznamenávala vzpomínky

a paměti významných osobností Brna:

např. Bořivoje Srby, Milana Uhdeho, Miloše

Štědroně, Miloše Hynšta, Antonína Přidala,

Bohumila Smejkala, Jiřího Vorlíčka, Mileny

Flodrové, Eriky Bezdíčkové, Miroslava Plešáka a mnoha dalších osobností. Kromě

práce pro rozhlas připravila k vydání knižní

publikace: Divadlo – můj osud (paměti

Bořivoje Srby), Přijdu za poledne (vzpomínky Miloše Štědroně), S houslemi přes

pět světadílů (Bohumil Smejkal) nebo Lásky a lijavce (vzpomínky Antonína Přidala).

V roce 2010 obdržela Cenu města Brna.

Své bohaté zkušenosti v médiích předávala více než deset let studentům žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

žití. Je to také město plné báječných lidí,

kteří se podílejí na nepřeberné nabídce

kulturních, dobročinných a jiných, mnohdy

nedoceněných akcí. A když už jsem si

dovolila několikrát říct, že nebudu originální, udělám to, s omluvou, i na závěr

a vypůjčím si vzkaz: neptejte se, co může

vaše město udělat pro vás. Ptejte se, co

můžete vy udělat pro svoje město.

Marta Vojáčková

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2020 | 15