Historie

Pokračování ze strany 13

s Johannou se uskutečnil v roce 1933, a překvapivě nikoliv v židovské synagoze, jak tomu

bývalo, ale patrně přímo v domě nebo v zahradě za domem na Hlinkách. Manželský pár

poté od rodičů nevěsty byt na Hlinkách dostal

a společně zde žili až do roku 1938.

Zatím nevíme, zda si manželský pár vybral

svého architekta, aby mu vytvořil moderní byt,

nebo zda jej takto vybavený už dostali. Jisté

však je, že se v roce 1933 narodil Richardovi

a Johanně syn Leo a v roce 1937 ještě dcera

Felicitas. Když jsme se dozvěděli, že v roce

1938 Herdanovi opustili Československo

a odešli do Johannesburgu v jižní Africe,

domnívali jsme se, že tomu bylo díky jistě

čilým kontaktům Richarda Herdana se zahraničím a dobrou informovaností o tom, co se

židovským obyvatelům děje v sousedním

Německu, a tedy co může jednoho dne nastat

také u nás.

Leo a Felicitas

Další pátrání o historii bytu a jeho původních

majitelích nás ale přivedlo ještě dále. Díky

brněnskému restaurátorovi Dominiku Matusovi se podařilo prostřednictvím databáze

Geni zkontaktovat v zahraničí potomky Richarda Herdana. Ba co víc. Po několika dnech nás

dokonce kontaktovali sami Leo a Felicitas,

dosud žijící děti Herdanových.

Od té doby jsme s oběma v kontaktu a oni

nás stále informují o životních příbězích svých

rodičů, prarodičů a dalších příbuzných. Také

jsme díky nim zjistili, že autorem jejich bytu

na Hlinkách byl architekt židovského původu

Emerich Horvath, který v Brně v meziválečné

době působil. Tato jeho realizace byla doposud zcela neznámá. Také díky nim jsme zjistili,

že rodiče v roce 1938 neodešli z Československa kvůli sílícímu antisemitismu, ale protože Richard Herdan dostal pracovní příležitost právě v jižní Africe. Svým odchodem

z Československa si ale Herdanovi paradoxně a nevědomky zachránili život. Jejich pra-

rodiče, Eugen a Elsa Teltscherovi, jejich tety

a strýcové, jejich sestřenice a bratranci,

a všichni ostatní členové rozvětvené rodiny

skončili v nacistických koncentračních táborech.

Dům na Hlinkách byl v roce 1940 arizován

a nastěhovali se do něj noví majitelé. Byt ale

válku přečkal v naprosto nezměněné podobě

a prakticky beze změny vydržel až do roku

2007.

Pováleční pronájemci

Mediální ohlas, který objev bytu způsobil,

měl mimo jiné za následek, že na jeden z článků reagovala paní Podhradská, která se svojí

rodinou v bytě žila od roku 1957 do roku 2007.

Právě její zásluhou vybavení bytu přečkalo

až do dnešních dnů. Paní Podhradská si byla

velmi dobře vědoma kvality prvorepublikového vybavení, a tak ho téměř pietně zachovávala celých 50 let. Teprve od roku 2007,

kdy byl byt pronajat novým nájemníkům, došlo

bohužel k odstranění několika původních

kusů vybavení.

Příběh nekončí

Navzdory těmto zásahům z poslední doby

je objevený byt opravdovým unikátem. V současné době vytváří Národní památkový ústav

podrobnou pasportizaci, která bude nejen

popisovat stav dochovaného vybavení, ale

pokusí se nastínit i způsob jeho obnovy

a doplnění chybějících částí.

Nyní se snažím, aby rodné Brno a tento byt

opět navštívili ti, kterým kdysi patřil, Leo a Felicitas Herdanovi. Věřím proto, že tato pohádka

ještě zdaleka není ve svém závěru, a že vás

o pokračování příběhu budu moci ještě informovat.

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2020

Michal Doležel

■