Rozhovor
i další svátosti. Co se týče křtu,
jsou to často právě případy, že
za mnou přichází s miminkem
manželé, které jsem oddal, a to
je moc příjemné.
Jak vypadá váš běžný
den, týden?
Živím se stříháním, jsem každý
den v práci. Hodně také školím
a jsem na cestách po republice.
Po večerech se věnuji duchovním přípravám, jsem na různých
bohoslužbách. Některé dny v týdnu můžu kázat, tak toho rád
využívám. Pak mám také vlastní
pořad, jmenuje se Jsme jedno
a není nám to jedno. Je pro
manžele, kteří chtějí zajet trochu
na hlubinu, posílit nebo třeba trochu uzdravit vztah. Probíhá to
tak, že vždycky je mše svatá, pak
je přednáška na téma hranice ve
vztazích, a pak je tichá adorace
se zpěvy. A pak by měli manželé
jít na rande…zpětnou vazbu ještě nemám, jestli chodí.
Takže zavádíte modernější
postupy nejen
v kadeřnictví, ale
i v duchovní službě?
Snažím se, protože mi přišlo, že
se rodinám, manželům, nikdo
moc nevěnuje. Věnujeme se dětem, dospívajícím, snoubencům,
po svatbě se pak nic neděje.
A pak se zajímáme o ty rozvedené, když se to nepovede. Ale
pro ty, co jsou hodní, nic není.
A člověk nevydrží být pořád hodný jen tak, potřebuje na tom pracovat. Je to jako s cizím jazykem,
když se člověk jazyk neučí
pořád, tak ho zapomene.
fajn. Myslím si, jak jsem četl ve
Zpravodajích dřív, že na Středu
se koná velká spousta aktivit, že
se dělá hodně jak pro děti, tak
pro seniory, že se tomu lidi věnují, to se mi líbí, to je hezké.
Jste životně i pracovně
spjatý s Brnem-střed,
jak jej vnímáte?
Jaké je vaše
nejoblíbenější místo
v Brně, kam si rád
zajdete?
Brno zkrásnělo za těch 27 let od
revoluce. Bydlel jsem tady ale
i před revolucí. Musím říct, že
od toho šedého špinavého středu jsou teď domy krásně spravené, cesty jsou opravené.
Jasně, že se spousta věcí ještě
teď dělá, opravuje, takže to je
bolest. Aktuálně musím ocenit
otevření parkovacího domu na
Panenské, to je tedy úžasné,
myslím, že lidé ani netuší, jak je
to výhodné. Parkování tady
v centru je velká slabost. Centrum mi teď přijde opravdu moc
příjemné. Akorát v současné
chvíli je docela smutné, jak se
tady v okolí ruší obchody a hospody, je to škoda. Máme tu hodně pěkné obchodní prostory
a jsou prázdné. Tohle tu bylo
v době krize, kolem roku 2008.
A teď máme ekonomický růst,
takže nechápu, co se děje. Brno
je opravdu úžasné, je tu spousta
kulturního vyžití, spousta hospod, je dobře, že se dá v centru
i žít, pořád ještě se tu dají nakoupit potraviny nebo hřebíky, to je
Rád si zajdu přes magistrát na
Husovu a na Špilberk. Je tam
zeleň, je tam klid, je to cesta, kde
zrovna neproudí davy lidí. Rádi
se s manželkou procházíme
kolem Špilberku a povídáme si.
Já jsem vlastně už od doby, kdy
jsem sem přišel na vojnu, měl
Špilberk rád a často tam zacházel. Pro mě to bylo důležité
místo, i když byl hrad ještě rozbitý. Teď je to tam všechno spravené a krásné, tak to má zase
jiné kouzlo. Třeba nová socha
pana Skácela se mi moc líbí
a jsem rád, že vznikla. Pan Skácel je legendou Brna a určitě si
ji zaslouží.
Často se angažujete
v různých oblastech žití,
proč?
A já mám pocit, že se vůbec
neangažuji a že jsem strašně
pasivní a že jsme to prohráli, že
jsme dovolili lidem, kteří se chytli
politické i občanské angažovanosti, zavést nás někam jinam,
kde to vůbec nemá být, že jsme
si tu svobodu nechali vzít. To, co
tu nazýváme demokracií, si my
občané neumíme obhájit. Bylo
to docela nedávno dobře vidět
třeba na státní svátek 28. října.
Město se sešlo u Masaryka, byl
tam pietní akt, hrála hudba, ale
bylo tam jen pár lidí. Kde jsou
ti Brňané? Když člověk druhý
den prošel město, tak bylo plné
lidí a večer, když byl Halloween,
tak všichni namalovaní, v kostýmech, všude se slavilo. Ale státní
svátek, založení republiky, díky
kterému to všechno vlastně
může být, zůstal stranou.
Kde berete sílu ke všem
vašim aktivitám?
Myslím si, že už jako dítě jsem
se tak narodil, říkali mi, že jsem
dítě štěstěny, to je člověku dáno.
Ale jinak si myslím, že to souvisí
s Bohem, že sílu beru u něj.
Dlouho mi trvalo, než jsem zpokorněl a přijal to, že všechno je
od něho, ale myslím si, že bez
napojení na něj, bez uvědomění
si jeho veliké lásky a stálé přítomnosti a blízkosti, by to bylo
velice těžké.
Co byste nám všem rád
popřál do nového roku?
Moc rád bych občanům Brna-střed a nejen jim, ale celému
Brnu přál, abychom dokázali být
občansky angažovanější, abychom se víc starali o město
a nejen o to, co někdo dělá
a nedělá. Abychom se víc zajímali o to, jak to tu funguje, abychom dokázali říct, že se nám to
líbí nebo nelíbí, že to tady chceme nebo nechceme.
Nebuďme, prosím, pasivní, pojďme se úplně obyčejně vídat,
abychom si hezky společně žili,
abychom se měli rádi, abychom
dokázali tolerovat jeden druhého, takoví, jací jsme. Protože
každý jsme dar, který obohacuje
tu spletitou lidskou mozaiku
a každý člověk, který tady není,
byť třeba nebyl úplně hodný, té
mozaice chybí.
Milí Brňané, přeji trochu více
vlídnosti nám všem, abychom
se měli dobře, abychom pořád
byli to nejlepší město na žití
a soužití na světě.
I
Kateřina Dobešová
15
ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Leden 2017