Rozhovor i další svátosti. Co se týče křtu, jsou to často právě případy, že za mnou přichází s miminkem manželé, které jsem oddal, a to je moc příjemné.

Jak vypadá váš běžný den, týden? Živím se stříháním, jsem každý den v práci. Hodně také školím a jsem na cestách po republice. Po večerech se věnuji duchovním přípravám, jsem na různých bohoslužbách. Některé dny v týdnu můžu kázat, tak toho rád využívám. Pak mám také vlastní pořad, jmenuje se Jsme jedno a není nám to jedno. Je pro manžele, kteří chtějí zajet trochu na hlubinu, posílit nebo třeba trochu uzdravit vztah. Probíhá to tak, že vždycky je mše svatá, pak je přednáška na téma hranice ve vztazích, a pak je tichá adorace se zpěvy. A pak by měli manželé jít na rande…zpětnou vazbu ještě nemám, jestli chodí.

Takže zavádíte modernější postupy nejen v kadeřnictví, ale i v duchovní službě? Snažím se, protože mi přišlo, že se rodinám, manželům, nikdo moc nevěnuje. Věnujeme se dětem, dospívajícím, snoubencům, po svatbě se pak nic neděje. A pak se zajímáme o ty rozvedené, když se to nepovede. Ale

pro ty, co jsou hodní, nic není. A člověk nevydrží být pořád hodný jen tak, potřebuje na tom pracovat. Je to jako s cizím jazykem, když se člověk jazyk neučí pořád, tak ho zapomene.

fajn. Myslím si, jak jsem četl ve Zpravodajích dřív, že na Středu se koná velká spousta aktivit, že se dělá hodně jak pro děti, tak pro seniory, že se tomu lidi věnují, to se mi líbí, to je hezké.

Jste životně i pracovně spjatý s Brnem-střed, jak jej vnímáte?

Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Brně, kam si rád zajdete?

Brno zkrásnělo za těch 27 let od revoluce. Bydlel jsem tady ale i před revolucí. Musím říct, že od toho šedého špinavého středu jsou teď domy krásně spravené, cesty jsou opravené. Jasně, že se spousta věcí ještě teď dělá, opravuje, takže to je bolest. Aktuálně musím ocenit otevření parkovacího domu na Panenské, to je tedy úžasné, myslím, že lidé ani netuší, jak je to výhodné. Parkování tady v centru je velká slabost. Centrum mi teď přijde opravdu moc příjemné. Akorát v současné chvíli je docela smutné, jak se tady v okolí ruší obchody a hospody, je to škoda. Máme tu hodně pěkné obchodní prostory a jsou prázdné. Tohle tu bylo v době krize, kolem roku 2008. A teď máme ekonomický růst, takže nechápu, co se děje. Brno je opravdu úžasné, je tu spousta kulturního vyžití, spousta hospod, je dobře, že se dá v centru i žít, pořád ještě se tu dají nakoupit potraviny nebo hřebíky, to je

Rád si zajdu přes magistrát na Husovu a na Špilberk. Je tam zeleň, je tam klid, je to cesta, kde zrovna neproudí davy lidí. Rádi se s manželkou procházíme kolem Špilberku a povídáme si. Já jsem vlastně už od doby, kdy jsem sem přišel na vojnu, měl Špilberk rád a často tam zacházel. Pro mě to bylo důležité místo, i když byl hrad ještě rozbitý. Teď je to tam všechno spravené a krásné, tak to má zase jiné kouzlo. Třeba nová socha pana Skácela se mi moc líbí a jsem rád, že vznikla. Pan Skácel je legendou Brna a určitě si ji zaslouží.

Často se angažujete v různých oblastech žití, proč? A já mám pocit, že se vůbec neangažuji a že jsem strašně pasivní a že jsme to prohráli, že jsme dovolili lidem, kteří se chytli politické i občanské angažovanosti, zavést nás někam jinam,

kde to vůbec nemá být, že jsme si tu svobodu nechali vzít. To, co tu nazýváme demokracií, si my občané neumíme obhájit. Bylo to docela nedávno dobře vidět třeba na státní svátek 28. října. Město se sešlo u Masaryka, byl tam pietní akt, hrála hudba, ale bylo tam jen pár lidí. Kde jsou ti Brňané? Když člověk druhý den prošel město, tak bylo plné lidí a večer, když byl Halloween, tak všichni namalovaní, v kostýmech, všude se slavilo. Ale státní svátek, založení republiky, díky kterému to všechno vlastně může být, zůstal stranou.

Kde berete sílu ke všem vašim aktivitám? Myslím si, že už jako dítě jsem se tak narodil, říkali mi, že jsem dítě štěstěny, to je člověku dáno. Ale jinak si myslím, že to souvisí s Bohem, že sílu beru u něj. Dlouho mi trvalo, než jsem zpokorněl a přijal to, že všechno je od něho, ale myslím si, že bez napojení na něj, bez uvědomění si jeho veliké lásky a stálé přítomnosti a blízkosti, by to bylo velice těžké.

Co byste nám všem rád popřál do nového roku? Moc rád bych občanům Brna-střed a nejen jim, ale celému Brnu přál, abychom dokázali být občansky angažovanější, abychom se víc starali o město a nejen o to, co někdo dělá a nedělá. Abychom se víc zajímali o to, jak to tu funguje, abychom dokázali říct, že se nám to líbí nebo nelíbí, že to tady chceme nebo nechceme. Nebuďme, prosím, pasivní, pojďme se úplně obyčejně vídat, abychom si hezky společně žili, abychom se měli rádi, abychom dokázali tolerovat jeden druhého, takoví, jací jsme. Protože každý jsme dar, který obohacuje tu spletitou lidskou mozaiku a každý člověk, který tady není, byť třeba nebyl úplně hodný, té mozaice chybí. Milí Brňané, přeji trochu více vlídnosti nám všem, abychom se měli dobře, abychom pořád byli to nejlepší město na žití a soužití na světě. I

Kateřina Dobešová

15 ZPRAVODAJ městské části Brno-střed | Leden 2017