Rozhovor

DANIEL JILČÍK: NA TREKU JSEM BYL NEJMLADŠÍ

jeho dosažením, chyběla nám asi hodina cesty. Kvůli výšce a silnému slunečnímu svitu se

u mě objevily žaludeční potíže, takže jsme

se raději vrátili.

Veronika: Považuji za zásadní moment, že

jsme dokázali takto vyhodnotit situaci, neulpěli na dosažení cíle a nepřekročili jsme

hranice svých možností.

Ne každý asi dokáže své síly

dobře odhadnout.

Na trek kolem Annapuren se letos na jaře

vydal Daniel se svojí maminkou Veronikou.

Pár dnů před jeho čtrnáctými narozeninami vystoupali až do nadmořské výšky 5416

metrů, ve kterém se nachází sedlo Thorung La.

Proč jste se vypravili právě do

Nepálu?

Veronika: Trek kolem Annapuren patří

k nejkrásnějším na světě, člověk se v nejvyšším bodě dostává až do výšky pět a půl tisíce

metrů nad mořem. Už jsem tuto trasu jednou

šla a cítila jsem, že mě hory znovu volají. Byla

jsem příjemně překvapená, když se Dan rozhodl jít se mnou. Navíc jsme vlastně tu výpravu společně i organizovali. Jak se v okruhu

našich známých rozkřiklo, co plánujeme,

ozvali se nám někteří s tím, že by rádi cestu

absolvovali s námi. Takže nás nakonec bylo

sedm a tvořili jsme velmi pestrou skupinu, ve

které byla třeba porodní asistentka v důchodovém věku, téměř sedmdesátiletý horolezec nebo právník. Já jsem znala všechny, ale

oni se navzájem poznali až na první informační schůzce. Takto početnou skupinu jsem

vedla poprvé, takže i pro mě to byl velký zážitek a odpovědnost.

Dane, co tě na horách přitahuje?

Daniel: Líbí se mi, že kromě fyzické námahy cestou vidím i krásy hor, ať už evropských

nebo teď těch v Nepálu.

Byly Annapurny tvým snem?

Daniel: Cesta do Nepálu mě lákala, pro-

tože jsem o této zemi nic moc nevěděl. Annapurna byla navíc perfektní v tom, že trasa

nebyla moc těžká ani nebezpečná, přitom

to byly hory ve velkých výškách. Určitě bych

se tam ještě někdy rád vrátil a třeba se podíval i na některý z vrcholů. Teď jsme tátovi slíbili, že dva roky nikam nepojedeme, ale

potom bych se zase rád s mámou do Himálají

vydal.

Jak jste se na trek připravovali?

Daniel: Fyzičku jsem měl dobrou, protože

trénuji ve florbalovém klubu Hattrick Brno.

S rodiči a dvěma bratry jsem si navíc už dřív

nějaké horské trasy vyzkoušel, chodím s nimi

po horách odmalička. Když mi bylo osm, tak

jsme putovali po horách na Srí Lance, před

rokem a půl jsme byli v Kostarice a teď před

cestou do Himálají jsme trénovali výstupy do

větších nadmořských výšek v Alpách. Takže

jsem věřil, že trek zvládnu, i když je pravda,

že po trase i v základním táboře, kde nocují

výpravy z celého světa, jsem byl nejmladší,

jiné děti tam vlastně vůbec nebyly.

Všichni členové výpravy zvládli

cestu bez potíží?

Veronika: Pár složitých situací přece jen

nastalo. Ve tři a půl tisíce metrech nad mořem

se musel jeden z členů naší výpravy vrátit

zpět do údolí z důvodu výškové nemoci.

Daniel: Také jsme se pokusili dojít k Tiliču,

jednomu z nejvýše položených jezer na světě, které se nachází v téměř pěti tisících kilometrech nad mořem. Tam jsme bohužel

nedošli, vrátili jsme se osm set metrů před

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2023

Veronika: To je pravda. Potvrzením je i další příhoda, kterou jsme zažili o den později,

kdy se ztratil nejstarší člen výpravy. Měl dobrou kondičku, byl hodně rychlý a vyrazil na

cestu jako první. Domluva byla taková, že

každý jde svým tempem po dané trase

a vždy před vesnicí, kde budeme nocovat,

na sebe počkáme. Večer jsme se ale sešli

všichni až na jednoho. Místního průvodce

jsem tedy požádala, aby po něm pátral, ale

nepodařilo se. Dále jsem nahlásila problém

prostřednictvím satelitního telefonu horské

záchranné službě, také bez výsledku.

Naštěstí vše dobře dopadlo, druhý den

kolem poledne se ztracený člen v pořádku

vrátil v doprovodu místního průvodce

a s vysvětlením, že šel stále dál a výš

v domnění, že my ostatní jsme na cestě před

ním. Zřejmě překročil i doporučené množství

vystoupaných výškových metrů a úsudek

mu ovlivnil deficit kyslíku, protože to zkrátka

ani fakticky nebylo možné.

Jak dlouhou dobu jste

v Himálajích strávili?

Daniel: Celkem jsme byli v Nepálu 21 dní,

z toho 16 dní jsme prochodili. Museli jsme jít

hodně nalehko, na zádech jsme nesli asi osm

až deset kilogramů. Po cestě naštěstí byly

vesnice, kde jsme vždy načerpali vodu, takže