Historie

PŘÍBĚHY DOMŮ: DŮM NA ROHU ERBENOVY ULICE

Ty nejúžasnější příběhy domů přichází

obvykle tak nějak samy. Když si myslím, že

v Brně mě už žádný dům a osud jeho lidí

vlastně nemůže ničím překvapit, objeví se

zčistajasna opět něco nového a zajímavého, něco, co mě přivede k dalšímu neskutečnému příběhu.

Jistě si vzpomenete na to, když jsme přesně před rokem objevili byt z meziválečného

období na ulici Hlinky, a poté i identifikovali

jeho původní vlastníky. Byt Richarda Herdana

způsobil doslova mediální senzaci a psalo

se o něm snad ve všech tuzemských novinách. Po tomhle objevu jsem si ale vážně

říkal, že už zkrátka nemůže přijít nic dalšího.

Vždyť dochovat původní 80 a více let staré

vybavení bytu navzdory všem možným úpravám, stylům, aktuálním trendům a potřebám

různých nájemníků je skoro nemožné. Realita

ale vždycky překvapí svojí nepředvídatelností, a tak krátce po nadšení z objeveného

bytu na Hlinkách jsem dostal e-mail od paní

Heleny, bydlící na Erbenově ulici.

„Bydlíme v Černých Polích a náš dům je

jednou ze zastávek Brněnského architektonického manuálu, je zmíněn i v publikaci

renomovaných architektů.“ Těmito slovy začínala a dále pokračovala: „Po získání domu

do vlastnictví SVJ se jej snažíme rekonstruovat pokud možno do původní podoby a nyní

ukončujeme i rekonstrukci okolí domu. Zásahy v minulosti zanechaly mnoho škod.“

Erbenovu ulici znám samozřejmě velmi

dobře, říkal jsem si při čtení e-mailu, a naprostá většina zdejších domů je skutečně krásným příkladem brněnské moderní architektury. Vždy, když jsem ale ulicí procházel

nebo projížděl na kole, upoutával moji pozornost hlavně jeden jediný, umístěný na nároží

Erbenovy a Fišovy ulice. Tenhle dům mám

na ulici ze všech nejraději. E-mail od paní

Heleny pak končil slovy: „Doufáme, že stejně

jako dříve se kolem opět začnou pohybovat

návštěvníci Brna obdivující funkcionalistickou historii našeho města, a my se budeme

moci pochlubit nově zrenovovanou stavbou

i zahradou.“ Vůbec jsem netušil o jakém

domě na Erbenově je řeč, ale nějak skrytě

si přál, aby to byl právě ten můj nejoblíbenější. Paní Heleně jsem na její e-mail odpověděl a čekal na další zprávu. Ta na sebe

nenechala dlouho čekat a já jsem po jejím

přečtení jásal radostí nad tím, že se skutečně

jedná o ten rohový dům, na který se neustále

dívám a na kterém bylo vždy vidět, že jeho

majitel nebo majitelé se o něj skutečně příkladně starají. S paní Helenou jsme se sešli,

řekli si o možnostech, jak pokračovat v citlivé

obnově domu a potěšilo mě, že jsme se na

závěr setkání domluvili na osobní prohlídce

domu. Mezi tím jsem propojil paní Helenu

s Petrem Svobodou z Centra obnovy památek architektury 20. století a dohodli se na

tom, že dům nejen společně navštívíme, ale

že paní Helena zkusí v rámci společenství

vlastníků navrhnout myšlenku pokusit se

zapsat dům na seznam památek. Jenomže.

Záhy po tom, co jsme se setkali, nastal lockdown a my jsme prohlídku domu protahovali

měsíc od měsíce dál a dál. Až konečně

28. dubna letošního roku to vyšlo. Paní Helena otevřela dveře domu a my se přes krásný

vestibul s travertinovým obkladem a citlivě

obnovené schodiště podívali do jejího bytu.

A už podruhé mně spadla brada nad tím, co

se před námi objevilo. Předsíň s dochovaným

vestavěným nábytkem, doplněným o chromové věšáky, hned zkraje dávaly tušit, že

půjde opět o něco mimořádného. Ale teprve

další místnosti, kde se dochovalo obdobně

upravené ústřední topení jako u Herdanů na

Hlinkách, rafinovaně ukryté za žíhaným mramorem, který imituje krb, a další dochované

prvky v bytě nás doslova okouzlily. V Brněnském architektonickém manuálu se můžeme

dočíst, že dům byl postaven v roce 1936, a to

brněnskými židovskými architekty Maxem

Tintnerem a Janem Haasem. Bohužel ale

chybí jakákoliv zmínka o jeho původních

vlastnících. Hned jsem proto začal pátrat

a rozkrývat příběh zdejších lidí. Díky nadměrné ochotě pana magistra Petra Houzara

z  Archivu města Brna a paní Klimešové

z archivu brněnských vodáren se podařilo

zjistit, že dům na Erbenově si nechal postavit

jistý Richard Löwy. Ten se narodil v Brně

11. ledna 1893 a dlouhou dobu žil na Křenové

ulici. Patrně v Brně se seznámil s o pět let

mladší Gretou Nettlovou, kterou si vzal za

ženu a odstěhoval se s ní do nového bytu

na Drobného ulici. Manželé Löwyovi spolu

měli dvě děti. V roce 1918 se jim narodil syn

Jan Vilém Hanuš Löwy a v roce 1923 dcera

Margot Lizzi Löwyová. Z policejních přihlášek, které jsou dochované v Archivu města

Brna, víme, že Richard Löwy byl obchodník.

Bohužel se nám zatím nepodařilo dohledat,

s čím konkrétně obchodoval. Nicméně musel

patřit mezi brněnskou meziválečnou vyšší

sociální třídu, když si v roce 1936 nechal postavit vlastní dům, do kterého se také rodina

nastěhovala. Další její osud je ale předvídatelný. Po okupaci zbytku českého a moravského území nacisty byl dům arizován

a Löwyovi přestěhováni na Hvězdovou.

Odtud pak byli manželé deportováni v roce

1942 do Terezína a pak do Varšavy, kde zahynuli. První pátrání po osudu domu a jeho majitelích ale nepřineslo žádné odpovědi

k osudům dětí manželů Löwyových. Musel

jsem se ale s tímto domem a dosavadními

informacemi o rodině svěřit na svém facebooku. A úplně stejně jako to bylo v případě

bytu Richarda Herdana na Hlinkách, kde se

nám právě na facebooku ozvala paní, která

v tomto bytě žila po skončení války dlouhých

50 let, ozval se i v tomto případě kolega

a známý Jan Pazdírek s tím, že v domě bydlel

od roku 1950 do jeho emigrace v roce 1968.

Brno je prostě malé! V té době žila v domě

ještě paní Srbová, která obě děti manželů

Löwyových vychovávala a která o nich často

s panem Pazdírkem mluvila. Život mladšího

z dětí, dcery Margot, údajně také skončil za

hrůzného holokaustu, ale staršímu synovi

Janovi se prý podařilo uprchnout a bojovat

na západní frontě proti nacismu a dožil se

nejen konce války, ale i pádu komunistického

režimu v  Evropě. Nicméně po válce žil

v zahraničí. Kolega Pazdírek také prozradil,

že v bytě, kde dnes žije paní Helena, bydlela

od roku 1958 brněnská jazzová legenda Gustav Brom. Zkrátka tento dům a jeho obyvatelé

jsou skutečně výjimeční. I nadále budeme

pátrat po dalších informacích o rodině

Löwyových a kolega Pazdírek se také

o domě chystá napsat svoje vyprávění. Rád

bych ale na závěr chtěl poděkovat nejen

všem, kteří se vždy podílejí na pátrání po

těchto zajímavých osudech, ale především

paní Heleně a obyvatelům podobných bytů

a domů, kteří přistupují s maximálním respektem k historii a díky kterým se nejen takové

krásné byty a domy dochovají, ale ještě

dobrovolně usilují o to, aby byly citlivě obnovovány.

Mgr. Michal Doležel

■

Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2021 | 13