Historie
PŘÍBĚHY DOMŮ: DŮM NA ROHU ERBENOVY ULICE
Ty nejúžasnější příběhy domů přichází
obvykle tak nějak samy. Když si myslím, že
v Brně mě už žádný dům a osud jeho lidí
vlastně nemůže ničím překvapit, objeví se
zčistajasna opět něco nového a zajímavého, něco, co mě přivede k dalšímu neskutečnému příběhu.
Jistě si vzpomenete na to, když jsme přesně před rokem objevili byt z meziválečného
období na ulici Hlinky, a poté i identifikovali
jeho původní vlastníky. Byt Richarda Herdana
způsobil doslova mediální senzaci a psalo
se o něm snad ve všech tuzemských novinách. Po tomhle objevu jsem si ale vážně
říkal, že už zkrátka nemůže přijít nic dalšího.
Vždyť dochovat původní 80 a více let staré
vybavení bytu navzdory všem možným úpravám, stylům, aktuálním trendům a potřebám
různých nájemníků je skoro nemožné. Realita
ale vždycky překvapí svojí nepředvídatelností, a tak krátce po nadšení z objeveného
bytu na Hlinkách jsem dostal e-mail od paní
Heleny, bydlící na Erbenově ulici.
„Bydlíme v Černých Polích a náš dům je
jednou ze zastávek Brněnského architektonického manuálu, je zmíněn i v publikaci
renomovaných architektů.“ Těmito slovy začínala a dále pokračovala: „Po získání domu
do vlastnictví SVJ se jej snažíme rekonstruovat pokud možno do původní podoby a nyní
ukončujeme i rekonstrukci okolí domu. Zásahy v minulosti zanechaly mnoho škod.“
Erbenovu ulici znám samozřejmě velmi
dobře, říkal jsem si při čtení e-mailu, a naprostá většina zdejších domů je skutečně krásným příkladem brněnské moderní architektury. Vždy, když jsem ale ulicí procházel
nebo projížděl na kole, upoutával moji pozornost hlavně jeden jediný, umístěný na nároží
Erbenovy a Fišovy ulice. Tenhle dům mám
na ulici ze všech nejraději. E-mail od paní
Heleny pak končil slovy: „Doufáme, že stejně
jako dříve se kolem opět začnou pohybovat
návštěvníci Brna obdivující funkcionalistickou historii našeho města, a my se budeme
moci pochlubit nově zrenovovanou stavbou
i zahradou.“ Vůbec jsem netušil o jakém
domě na Erbenově je řeč, ale nějak skrytě
si přál, aby to byl právě ten můj nejoblíbenější. Paní Heleně jsem na její e-mail odpověděl a čekal na další zprávu. Ta na sebe
nenechala dlouho čekat a já jsem po jejím
přečtení jásal radostí nad tím, že se skutečně
jedná o ten rohový dům, na který se neustále
dívám a na kterém bylo vždy vidět, že jeho
majitel nebo majitelé se o něj skutečně příkladně starají. S paní Helenou jsme se sešli,
řekli si o možnostech, jak pokračovat v citlivé
obnově domu a potěšilo mě, že jsme se na
závěr setkání domluvili na osobní prohlídce
domu. Mezi tím jsem propojil paní Helenu
s Petrem Svobodou z Centra obnovy památek architektury 20. století a dohodli se na
tom, že dům nejen společně navštívíme, ale
že paní Helena zkusí v rámci společenství
vlastníků navrhnout myšlenku pokusit se
zapsat dům na seznam památek. Jenomže.
Záhy po tom, co jsme se setkali, nastal lockdown a my jsme prohlídku domu protahovali
měsíc od měsíce dál a dál. Až konečně
28. dubna letošního roku to vyšlo. Paní Helena otevřela dveře domu a my se přes krásný
vestibul s travertinovým obkladem a citlivě
obnovené schodiště podívali do jejího bytu.
A už podruhé mně spadla brada nad tím, co
se před námi objevilo. Předsíň s dochovaným
vestavěným nábytkem, doplněným o chromové věšáky, hned zkraje dávaly tušit, že
půjde opět o něco mimořádného. Ale teprve
další místnosti, kde se dochovalo obdobně
upravené ústřední topení jako u Herdanů na
Hlinkách, rafinovaně ukryté za žíhaným mramorem, který imituje krb, a další dochované
prvky v bytě nás doslova okouzlily. V Brněnském architektonickém manuálu se můžeme
dočíst, že dům byl postaven v roce 1936, a to
brněnskými židovskými architekty Maxem
Tintnerem a Janem Haasem. Bohužel ale
chybí jakákoliv zmínka o jeho původních
vlastnících. Hned jsem proto začal pátrat
a rozkrývat příběh zdejších lidí. Díky nadměrné ochotě pana magistra Petra Houzara
z Archivu města Brna a paní Klimešové
z archivu brněnských vodáren se podařilo
zjistit, že dům na Erbenově si nechal postavit
jistý Richard Löwy. Ten se narodil v Brně
11. ledna 1893 a dlouhou dobu žil na Křenové
ulici. Patrně v Brně se seznámil s o pět let
mladší Gretou Nettlovou, kterou si vzal za
ženu a odstěhoval se s ní do nového bytu
na Drobného ulici. Manželé Löwyovi spolu
měli dvě děti. V roce 1918 se jim narodil syn
Jan Vilém Hanuš Löwy a v roce 1923 dcera
Margot Lizzi Löwyová. Z policejních přihlášek, které jsou dochované v Archivu města
Brna, víme, že Richard Löwy byl obchodník.
Bohužel se nám zatím nepodařilo dohledat,
s čím konkrétně obchodoval. Nicméně musel
patřit mezi brněnskou meziválečnou vyšší
sociální třídu, když si v roce 1936 nechal postavit vlastní dům, do kterého se také rodina
nastěhovala. Další její osud je ale předvídatelný. Po okupaci zbytku českého a moravského území nacisty byl dům arizován
a Löwyovi přestěhováni na Hvězdovou.
Odtud pak byli manželé deportováni v roce
1942 do Terezína a pak do Varšavy, kde zahynuli. První pátrání po osudu domu a jeho majitelích ale nepřineslo žádné odpovědi
k osudům dětí manželů Löwyových. Musel
jsem se ale s tímto domem a dosavadními
informacemi o rodině svěřit na svém facebooku. A úplně stejně jako to bylo v případě
bytu Richarda Herdana na Hlinkách, kde se
nám právě na facebooku ozvala paní, která
v tomto bytě žila po skončení války dlouhých
50 let, ozval se i v tomto případě kolega
a známý Jan Pazdírek s tím, že v domě bydlel
od roku 1950 do jeho emigrace v roce 1968.
Brno je prostě malé! V té době žila v domě
ještě paní Srbová, která obě děti manželů
Löwyových vychovávala a která o nich často
s panem Pazdírkem mluvila. Život mladšího
z dětí, dcery Margot, údajně také skončil za
hrůzného holokaustu, ale staršímu synovi
Janovi se prý podařilo uprchnout a bojovat
na západní frontě proti nacismu a dožil se
nejen konce války, ale i pádu komunistického
režimu v Evropě. Nicméně po válce žil
v zahraničí. Kolega Pazdírek také prozradil,
že v bytě, kde dnes žije paní Helena, bydlela
od roku 1958 brněnská jazzová legenda Gustav Brom. Zkrátka tento dům a jeho obyvatelé
jsou skutečně výjimeční. I nadále budeme
pátrat po dalších informacích o rodině
Löwyových a kolega Pazdírek se také
o domě chystá napsat svoje vyprávění. Rád
bych ale na závěr chtěl poděkovat nejen
všem, kteří se vždy podílejí na pátrání po
těchto zajímavých osudech, ale především
paní Heleně a obyvatelům podobných bytů
a domů, kteří přistupují s maximálním respektem k historii a díky kterým se nejen takové
krásné byty a domy dochovají, ale ještě
dobrovolně usilují o to, aby byly citlivě obnovovány.
Mgr. Michal Doležel
■
Zpravodaj městské části Brno-střed | prázdniny 2021 | 13