Historie
KOLIK BRAN MĚLO BRNO
VE 14. STOLETÍ?
Nejvyšší politika střední Evropy se v době
vlády moravských Lucemburků odehrávala
právě v Brně. Pravda, byly to jen necelé
čtyři měsíce, kdy od svého zvolení za krále
Svaté říše římské 1. října 1410 do své náhlé
smrti 18. ledna 1411, Jošt Lucemburský
spravoval a řídil veškeré záležitosti spojené
s vládou z hradu Špilberk, ale jak se dnes
říká: Na Brno dobrý.
I přes osudem nemilosrdně vyměřenou
dobu této vlády však můžeme říci, že Jošt
a jeho otec Jan Jindřich se v Brně coby moravská markrabata zapsali nesmazatelným způsobem a pro město bylo 14. století obdobím
velmi produktivním. Vše se začíná psát v roce
1349, kdy byl v Praze na popud krále Karla IV.
ustanoven jeho bratr Jan Jindřich moravským
markrabětem a za jeho sídelní město bylo
vybráno Brno. Výběr města nebyl přirozeně
nikterak náhodný. Brno patřilo v této době
mezi největší města Koruny české, jeho plocha v hradbách dosahovala bezmála 37 hektarů a počet městišť, tedy míst, na nichž stály
nebo mohly stát budovy, se blížil šesti stům.
Celá brněnská aglomerace i se svými předměstími se pak rozpínala od Zábrdovic až po
Trnitou a Staré Brno. Samotné město chránily
už plné jedno století mohutné hradby, které
místy dosahovaly výšky až 6 metrů a po celém
obvodu byly zesíleny systémem věží, bašt
a bran. Ochranu městu poskytoval také hrad
Špilberk, zbudovaný na návrší nad městem,
území Brna protínaly kupecké a dálkové trasy
a konečně ve městě již byla etablována patricijská vrstva značné ekonomické síly. Všechny
tyto predispozice a výhodná geografická
poloha hrály ve výběru sídelního města
moravských markrabat významnou roli.
Dobré spojení města jak s blízkým okolím,
tak i vzdálenějšími oblastmi a zahraničím zajišťovala síť dálkových komunikací, na jejímž
půdoryse město částečně vzniklo. Hlavní cesty
byly v místech vstupu do města vždy opatřeny
některou z bran. Tak například na dnešním
Šilingrově náměstí, kam ústila komunikace ze
Starého Brna, resp. z jižní Moravy nebo Vídně
(dnešní Vídeňská ulice), se nacházela Brněnská brána. Odtud probíhala hradební zeď trasou přibližně kopírující dnešní ulici Husovu,
kde se poté stočila ostře doprava do dnešní
ulice Solniční. V souběhu současných ulic České a Veselé stála další z bran, Veselá, ze které
vycházela dálková trasa do dnešní Veveří ulice. Směr této trasy, tedy hrad Veveří a Čechy,
je dodnes ukryt v názvu ulice. Od Veselé brány
pokračovala hradební zeď směrem k Běhounské ulici, kde se nacházela tentokrát Běhounská brána. Z Běhounské brány vycházela patrně nejdůležitější komunikace středověku,
dnes Lidická ulice, směřující na Prahu. Těsně
za Běhounskou branou se hradby stáčely do
současné Rooseveltovy ulice a přes Malinovského náměstí pokračovaly k dodnes stojící
Měnínské bráně, která zajišťovala přístup smě-
14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2017
rem na jihovýchod Moravy. Od Měnínské brány pokračoval hradební pás směrem k místu
dnešního hlavního nádraží, kde na konci ulice
Masarykovy stála Židovská brána. Přes ulici
Bašty vedly hradby ke skále pod petrským
návrším a stáčely se opět k výchozímu Šilingrovu náměstí. Do tohoto přísně vymezeného
urbanistického celku, vytvořeného již v první
polovině 13. století a uzavřeného důmyslným
fortifikačním systémem, zasáhl nepříliš strategickým způsobem právě markrabě Jan Jindřich. Krátce po svém příchodu do Brna v roce
1350 vydal totiž zakládací listinu ke zřízení
augustiniánského kláštera s kostelem. Jan Jindřich pojímal celou stavbu skutečně velkoryse,
a samotný chrám vnímal jako moravskou
odpověď na českou katedrálu sv. Víta. V kostele měly být podle pražského vzoru ukryty
moravské korunovační klenoty a spočinout
v něm měly také těla lucemburské sekundogenitury. Problém ovšem nastal při výběru
vhodného umístění pro tak rozsáhlý a reprezentativní areál. Město sevřené hradbami
s hustou zástavbou již nenabízelo dostatečný
prostor, a tak byla nakonec vybrána plocha
mezi Veselou a Běhounskou branou. V tomto
místě vyrostl kostel sv. Tomáše s přilehlým
klášterem, kterému Karel IV. věnoval byzantskou ikonu Panny Marie Svatotomské, jež se
později stala symbolem města Brna. Město
muselo celý klášterní areál dodatečně opevnit
vlastním systémem hradeb, čímž ovšem došlo
ke značnému narušení kompaktnosti původního systému, a tedy bezpečnosti města. To
se také projevilo jak během obléhání města
husity v 15. století, tak i Švédy v 17. století.
Přítomnost moravských Lucemburků
v Brně znamenala pro město pochopitelně
čilé styky se zeměmi západní Evropy a Brno
se těšilo značnému zájmu obchodníků
a řemeslníků, kteří nabízeli své produkty na
brněnských tržištích. Vstoupil-li tedy návštěvník města některou z bran do města, mohl
se zde setkat nejen s českým, německým
a židovským obyvatelstvem, ale na ulicích
a tržištích byla slyšet italština, francouzština,
latina nebo polština. A kolik tržišť v té době
Brno mělo, si povíme zase příště.
Více informací naleznete v příspěvku
Mileny Flodrové Brno v době Lucemburků
nebo na webových stránkách Internetové
encyklopedie dějin Brna www.encyklopedie.brna.cz a společnosti Archaia Brno
Michal Doležel, I
www.archaia.org.
člen Rady MČ Brno-střed