Historie

KOLIK BRAN MĚLO BRNO VE 14. STOLETÍ?

Nejvyšší politika střední Evropy se v době vlády moravských Lucemburků odehrávala právě v Brně. Pravda, byly to jen necelé čtyři měsíce, kdy od svého zvolení za krále Svaté říše římské 1. října 1410 do své náhlé smrti 18. ledna 1411, Jošt Lucemburský spravoval a řídil veškeré záležitosti spojené s vládou z hradu Špilberk, ale jak se dnes říká: Na Brno dobrý. I přes osudem nemilosrdně vyměřenou dobu této vlády však můžeme říci, že Jošt a jeho otec Jan Jindřich se v Brně coby moravská markrabata zapsali nesmazatelným způsobem a pro město bylo 14. století obdobím velmi produktivním. Vše se začíná psát v roce 1349, kdy byl v Praze na popud krále Karla IV. ustanoven jeho bratr Jan Jindřich moravským markrabětem a za jeho sídelní město bylo vybráno Brno. Výběr města nebyl přirozeně nikterak náhodný. Brno patřilo v této době mezi největší města Koruny české, jeho plocha v hradbách dosahovala bezmála 37 hektarů a počet městišť, tedy míst, na nichž stály nebo mohly stát budovy, se blížil šesti stům. Celá brněnská aglomerace i se svými předměstími se pak rozpínala od Zábrdovic až po Trnitou a Staré Brno. Samotné město chránily už plné jedno století mohutné hradby, které místy dosahovaly výšky až 6 metrů a po celém obvodu byly zesíleny systémem věží, bašt a bran. Ochranu městu poskytoval také hrad Špilberk, zbudovaný na návrší nad městem,

území Brna protínaly kupecké a dálkové trasy a konečně ve městě již byla etablována patricijská vrstva značné ekonomické síly. Všechny tyto predispozice a výhodná geografická poloha hrály ve výběru sídelního města moravských markrabat významnou roli. Dobré spojení města jak s blízkým okolím, tak i vzdálenějšími oblastmi a zahraničím zajišťovala síť dálkových komunikací, na jejímž půdoryse město částečně vzniklo. Hlavní cesty byly v místech vstupu do města vždy opatřeny některou z bran. Tak například na dnešním Šilingrově náměstí, kam ústila komunikace ze Starého Brna, resp. z jižní Moravy nebo Vídně (dnešní Vídeňská ulice), se nacházela Brněnská brána. Odtud probíhala hradební zeď trasou přibližně kopírující dnešní ulici Husovu, kde se poté stočila ostře doprava do dnešní ulice Solniční. V souběhu současných ulic České a Veselé stála další z bran, Veselá, ze které vycházela dálková trasa do dnešní Veveří ulice. Směr této trasy, tedy hrad Veveří a Čechy, je dodnes ukryt v názvu ulice. Od Veselé brány pokračovala hradební zeď směrem k Běhounské ulici, kde se nacházela tentokrát Běhounská brána. Z Běhounské brány vycházela patrně nejdůležitější komunikace středověku, dnes Lidická ulice, směřující na Prahu. Těsně za Běhounskou branou se hradby stáčely do současné Rooseveltovy ulice a přes Malinovského náměstí pokračovaly k dodnes stojící Měnínské bráně, která zajišťovala přístup smě-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2017

rem na jihovýchod Moravy. Od Měnínské brány pokračoval hradební pás směrem k místu dnešního hlavního nádraží, kde na konci ulice Masarykovy stála Židovská brána. Přes ulici Bašty vedly hradby ke skále pod petrským návrším a stáčely se opět k výchozímu Šilingrovu náměstí. Do tohoto přísně vymezeného urbanistického celku, vytvořeného již v první polovině 13. století a uzavřeného důmyslným fortifikačním systémem, zasáhl nepříliš strategickým způsobem právě markrabě Jan Jindřich. Krátce po svém příchodu do Brna v roce 1350 vydal totiž zakládací listinu ke zřízení augustiniánského kláštera s kostelem. Jan Jindřich pojímal celou stavbu skutečně velkoryse, a samotný chrám vnímal jako moravskou odpověď na českou katedrálu sv. Víta. V kostele měly být podle pražského vzoru ukryty moravské korunovační klenoty a spočinout v něm měly také těla lucemburské sekundogenitury. Problém ovšem nastal při výběru vhodného umístění pro tak rozsáhlý a reprezentativní areál. Město sevřené hradbami s hustou zástavbou již nenabízelo dostatečný prostor, a tak byla nakonec vybrána plocha mezi Veselou a Běhounskou branou. V tomto místě vyrostl kostel sv. Tomáše s přilehlým klášterem, kterému Karel IV. věnoval byzantskou ikonu Panny Marie Svatotomské, jež se později stala symbolem města Brna. Město muselo celý klášterní areál dodatečně opevnit vlastním systémem hradeb, čímž ovšem došlo ke značnému narušení kompaktnosti původního systému, a tedy bezpečnosti města. To se také projevilo jak během obléhání města husity v 15. století, tak i Švédy v 17. století. Přítomnost moravských Lucemburků v Brně znamenala pro město pochopitelně čilé styky se zeměmi západní Evropy a Brno se těšilo značnému zájmu obchodníků a řemeslníků, kteří nabízeli své produkty na brněnských tržištích. Vstoupil-li tedy návštěvník města některou z bran do města, mohl se zde setkat nejen s českým, německým a židovským obyvatelstvem, ale na ulicích a tržištích byla slyšet italština, francouzština, latina nebo polština. A kolik tržišť v té době Brno mělo, si povíme zase příště. Více informací naleznete  v příspěvku Mileny Flodrové Brno v době Lucemburků nebo na webových stránkách Internetové encyklopedie dějin Brna www.encyklopedie.brna.cz a společnosti Archaia Brno Michal Doležel, I www.archaia.org. člen Rady MČ Brno-střed