Historie

KOLIK BRAN MĚLO BRNO

VE 14. STOLETÍ?

Nejvyšší politika střední Evropy se v době

vlády moravských Lucemburků odehrávala

právě v Brně. Pravda, byly to jen necelé

čtyři měsíce, kdy od svého zvolení za krále

Svaté říše římské 1. října 1410 do své náhlé

smrti 18. ledna 1411, Jošt Lucemburský

spravoval a řídil veškeré záležitosti spojené

s vládou z hradu Špilberk, ale jak se dnes

říká: Na Brno dobrý.

I přes osudem nemilosrdně vyměřenou

dobu této vlády však můžeme říci, že Jošt

a jeho otec Jan Jindřich se v Brně coby moravská markrabata zapsali nesmazatelným způsobem a pro město bylo 14. století obdobím

velmi produktivním. Vše se začíná psát v roce

1349, kdy byl v Praze na popud krále Karla IV.

ustanoven jeho bratr Jan Jindřich moravským

markrabětem a za jeho sídelní město bylo

vybráno Brno. Výběr města nebyl přirozeně

nikterak náhodný. Brno patřilo v této době

mezi největší města Koruny české, jeho plocha v hradbách dosahovala bezmála 37 hektarů a počet městišť, tedy míst, na nichž stály

nebo mohly stát budovy, se blížil šesti stům.

Celá brněnská aglomerace i se svými předměstími se pak rozpínala od Zábrdovic až po

Trnitou a Staré Brno. Samotné město chránily

už plné jedno století mohutné hradby, které

místy dosahovaly výšky až 6 metrů a po celém

obvodu byly zesíleny systémem věží, bašt

a bran. Ochranu městu poskytoval také hrad

Špilberk, zbudovaný na návrší nad městem,

území Brna protínaly kupecké a dálkové trasy

a konečně ve městě již byla etablována patricijská vrstva značné ekonomické síly. Všechny

tyto predispozice a výhodná geografická

poloha hrály ve výběru sídelního města

moravských markrabat významnou roli.

Dobré spojení města jak s blízkým okolím,

tak i vzdálenějšími oblastmi a zahraničím zajišťovala síť dálkových komunikací, na jejímž

půdoryse město částečně vzniklo. Hlavní cesty

byly v místech vstupu do města vždy opatřeny

některou z bran. Tak například na dnešním

Šilingrově náměstí, kam ústila komunikace ze

Starého Brna, resp. z jižní Moravy nebo Vídně

(dnešní Vídeňská ulice), se nacházela Brněnská brána. Odtud probíhala hradební zeď trasou přibližně kopírující dnešní ulici Husovu,

kde se poté stočila ostře doprava do dnešní

ulice Solniční. V souběhu současných ulic České a Veselé stála další z bran, Veselá, ze které

vycházela dálková trasa do dnešní Veveří ulice. Směr této trasy, tedy hrad Veveří a Čechy,

je dodnes ukryt v názvu ulice. Od Veselé brány

pokračovala hradební zeď směrem k Běhounské ulici, kde se nacházela tentokrát Běhounská brána. Z Běhounské brány vycházela patrně nejdůležitější komunikace středověku,

dnes Lidická ulice, směřující na Prahu. Těsně

za Běhounskou branou se hradby stáčely do

současné Rooseveltovy ulice a přes Malinovského náměstí pokračovaly k dodnes stojící

Měnínské bráně, která zajišťovala přístup smě-

14 | Zpravodaj městské části Brno-střed | říjen 2017

rem na jihovýchod Moravy. Od Měnínské brány pokračoval hradební pás směrem k místu

dnešního hlavního nádraží, kde na konci ulice

Masarykovy stála Židovská brána. Přes ulici

Bašty vedly hradby ke skále pod petrským

návrším a stáčely se opět k výchozímu Šilingrovu náměstí. Do tohoto přísně vymezeného

urbanistického celku, vytvořeného již v první

polovině 13. století a uzavřeného důmyslným

fortifikačním systémem, zasáhl nepříliš strategickým způsobem právě markrabě Jan Jindřich. Krátce po svém příchodu do Brna v roce

1350 vydal totiž zakládací listinu ke zřízení

augustiniánského kláštera s kostelem. Jan Jindřich pojímal celou stavbu skutečně velkoryse,

a samotný chrám vnímal jako moravskou

odpověď na českou katedrálu sv. Víta. V kostele měly být podle pražského vzoru ukryty

moravské korunovační klenoty a spočinout

v něm měly také těla lucemburské sekundogenitury. Problém ovšem nastal při výběru

vhodného umístění pro tak rozsáhlý a reprezentativní areál. Město sevřené hradbami

s hustou zástavbou již nenabízelo dostatečný

prostor, a tak byla nakonec vybrána plocha

mezi Veselou a Běhounskou branou. V tomto

místě vyrostl kostel sv. Tomáše s přilehlým

klášterem, kterému Karel IV. věnoval byzantskou ikonu Panny Marie Svatotomské, jež se

později stala symbolem města Brna. Město

muselo celý klášterní areál dodatečně opevnit

vlastním systémem hradeb, čímž ovšem došlo

ke značnému narušení kompaktnosti původního systému, a tedy bezpečnosti města. To

se také projevilo jak během obléhání města

husity v 15. století, tak i Švédy v 17. století.

Přítomnost moravských Lucemburků

v Brně znamenala pro město pochopitelně

čilé styky se zeměmi západní Evropy a Brno

se těšilo značnému zájmu obchodníků

a řemeslníků, kteří nabízeli své produkty na

brněnských tržištích. Vstoupil-li tedy návštěvník města některou z bran do města, mohl

se zde setkat nejen s českým, německým

a židovským obyvatelstvem, ale na ulicích

a tržištích byla slyšet italština, francouzština,

latina nebo polština. A kolik tržišť v té době

Brno mělo, si povíme zase příště.

Více informací naleznete  v příspěvku

Mileny Flodrové Brno v době Lucemburků

nebo na webových stránkách Internetové

encyklopedie dějin Brna www.encyklopedie.brna.cz a společnosti Archaia Brno

Michal Doležel, I

www.archaia.org.

člen Rady MČ Brno-střed